Dopis z Vysočiny
Milí čtenáři Literárních novin,
zázraky se dějí, i když ne každý den. Nedávno jsme byli s několika přáteli z Havlíčkova Brodu v Koňkovicích na přednášce o turecké hrozbě pro Evropu. Už sama ta věta zní zvláštně, ne-li přímo zázračně – kdo z vás kdy byl na přednášce v nějakých Koňkovicích?
Koňkovice jsou půvabná vesnice v kopcích nad Sázavou, mezi Ledčí (také nad Sázavou) a Světlou (zrovna tak nad Sázavou). Je tam krásná… nebo možná spíš osobitá výletní restaurace a žije tam překladatel náročné německé literatury a svérázný venkovský myslitel Milan Váňa.
A hrozbou byly míněny někdejší osmanské výboje do střední Evropy, nikoliv chystané přijetí Turecka do Evropské unie.
Na přednášku nás zval už dlouho a my jsme se tam konečně na Mikuláše vypravili. Napřed jsme jeli vlakem do Světlé, pak vláčkem do Smrčné a pak pěšky přes most přes Sázavu a nahoru do Koňkovic. Ještě cestou tam byl obyčejný den a vedly se obyčejné řeči o obyčejných hrozbách: korupci, krizi, daních, poslancích, kteří mají v parlamentu ostudně levné obědy, zato my ostatní máme zase všechno ostudně drahé…
Cesta pozvolna stoupá, pod nohama křupe sníh, na kopce nad Sázavou se pomalu snáší soumrak, kousek před vesnicí sáňkují děti… obyčejný život se vzdaluje a my se najednou ocitáme v úplně jiném světě.
V hospodě sálají kamna, jeden z posluchačů, prý pan hrabě, potomek zrádného Jana Zápolského, pije svařené víno, paní hospodská má přichystané obložené chlebíčky a pan Váňa několik hustě popsaných stránek. Za okny padá tma a z ní vystupují turečtí nájezdníci, hrdinní obránci křesťanské Evropy i zrádní uherští velmoži: sultán Sulejman zvaný Nádherný, sedmihradský vévoda János Hunyadi, přezdívaný přímo Turkobijec, nebo naopak uherský šlechtic Imre Thököly, poturčenec horší Turka, který se raději spolčí s nepřítelem, než aby sklonil hlavu před Vídní. Řinčí zbraně, teče krev, muži umírají v bitvách, o nichž rozhodují jiní, ženy jsou odvlékány do tureckých harémů…
Propadáme kouzlu mikulášského podvečera a vůbec nevadí, že jsme cestou nepotkali ani jednoho Mikuláše. Čerta taky ne, ani anděla – i když malý bílý pejsek s velkýma špičatýma ušima, který v hospodě vesele poskakuje, mi anděla trochu připomíná. Ostatním kupodivu ne – někdo tvrdí, že pejsek vypadá jako netopýr, a domácí mu zase říkají lední medvěd, Ursus arcticus Koňkovicensis.
Za tu různost pohledů nemůže pivo ani víno, nýbrž zázračný večer. Je krátký. Turecká hrozba pominula a my musíme jít, protože už v půl osmé nám jede vlak zpátky do Havlíčkova Brodu, do předvánočního shonu všedních dnů. Zázraky netrvají dlouho – a právě proto jsou krásné a vzácné.
Co nejvíc zázračných večerů, dnů a nocí nejenom v roce 2013 vám přeje a ze zasněžené Vysočiny vás zdraví
Markéta Hejkalová
spisovatelka a vydavatelka
Dvojčíslo Literárních novin
51–52/2012 vyšlo 20. prosince.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Dopis z Vysočiny
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
U Sázavské peřeje
Pozvánka na sobotu 13.4. 2013 další díl.
Chcete znát podrobnosti o svém kraji ve kterém žijete? Na dotazy o historii a současnosti vám bude odpovídat filozof Zbyněk Ludvík Barger z Koňkovic. Setkání se bude opakovat pravidelně každou druhou sobotu v měsíci. Srdečně vás zve pořadatel Dagmar Krylová a Vladimír Prokeš.
Od 18.00 hod. budou Křížové výpravy 1 díl. přednáší filozof PhDr. Milan Váňa.
Těšíme se na vaši účast.
Na facebooku se můžete připojit k akci klubu U Sázavské peřeje :
http://www.facebook.com/events/219559174851092/
11.04.2013 (13.35), , Trvalý odkaz komentáře,