Dopis ze Švédska
Co na Švédsku rozhodně obdivuji, je demokratický systém se vším všudy. Platí v každé oblasti a v každé rovině. Všichni jsou si skutečně rovni. Zní to téměř jako utopie nebo snad i pohádka, ale je tomu tak. Existují samozřejmě výjimky potvrzující pravidla a někteří občané jsou si rovnější než ti druzí, ale abych použila slavná slova dávných dob, v globále je tomu vskutku tak. Nebo se o to aspoň snaží.
Je to dáno tím, že si všichni bez rozdílu věku a postavení tykají a oslovují křestním jménem. Učitelkám ve škole se říká Evo, Karin, Marie a šéfovi zase Karle, Martine či Olofe. Paní za přepážkou se na vás usměje a familiérně vás osloví: „Josefe, ten dotazník musíš vyplnit celý a ne jenom kousek!“ Pan doktor vám věnuje soucitný pohled a praví: „Bodil, ten kašel se mi nelíbí. A co ten vaječník, už je to lepší?“
Vyká se jen královské rodině. Ale ani ta není příliš nadřazena svým poddaným. Snaží se vytvářet dojem, že král a královna jsou jedni z nich. Na slavnosti se oblékají do švédských lidových krojů a své děti posílají do běžných škol. I oni musí projít přijímacím řízením a žádné výhody z jejich postavení nejsou tolerovány. Před nedávnem rozvířil klidné vody švédské domácí scény skandál ohledně manžela korunní princezny Viktorie, který se snad měl dostat na vysokou školu nějak mimo pořadník. Švédští občané se vzbouřili a náprava byla ihned sjednána.
Švédi neradi uznávají hierarchie. Král nebo šéf je člověk stejně jako já. Toto myšlení značně zjednodušuje život. Paní na úřadě je Kerstin stejně jako já Petra a navíc je placená z mých daní, což ona dobře ví, takže se přece lehce dohodneme.
Nedávno jsem zažila v Praze komickou situaci. Potřebovala jsem si ke svému kuchyňskému robotu nejmenované švédské značky dokoupit jeden díl. Tady jej nevedli, tak jsem zavolala do Švédska na centrálu a domluvila se s jistou Karin z exportního oddělení, že díl zašlou na českou pobočku oné firmy. Druhý den mi volal vedoucí pobočky a velmi přelaskavě se mnou domlouval podrobnosti. Na závěr pak dodal: „A pozdravujte Karin.“ Opáčila jsem, že už s ní asi jednat nebudu. Pan šéf byl zaskočen: „Jak to? Vy nejste kamarádky? Ale ona o vás hovořila jako o Petře a velmi se zasazovala o to, abyste ten díl dostala!“ Odpověděla jsem mu, že my Švédi si tykáme všichni a že Karin je jen dobrá obchodnice, která chtěla prodat. Pan vedoucí se již se mnou přeuctivě nebavil a rozloučil se značně stručně. Měl zřejmě dojem, že byl podveden.
Tento demokratický princip má však i své stinné stránky. Žák má pocit, že jsou s učitelem na jedné lodi, neboť já David a ty Sven. Proč brát vážně, to, co po něm pedagog chce. Jak jako si sundat čepici, tak jako bejt zticha, jak jako, že mám zdravit. Se mi nechce, vole, ne! Fyzické tresty jsou samozřejmě zakázány a známky jsou až od osmé třídy. Takže co s tím?!
Demokratický princip také ovlivňuje vztah mezi mužem a ženou. I oni si mají být rovni. Ale kde je hranice rovnosti a za jakou cenu? Žena tu přestala být ženou a stala se soudruhem. Ale o tom až příště.
Petra Johansson
herečka
Literární noviny číslo 13/2012
vyšly 29. března 2012.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Dopis ze Švédska
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
