Došlo do redakce
Peter Lipa: Večerný hosť
CD, soukr. nakl, 55:02 min.
K poezii Milana Rúfuse mne přivedla spolupráce s Bolkem Polívkou na divadelní inscenaci Klíště. Tématem hry je setkaní dvou starších herců, kteří mezi řádky hry uvažují o životě a smrti, píše v bookletu alba autor hudby David Rotter (1969), skladatel, který se již více než pětadvacet let věnuje komponování pro filmy a divadelní inscenace. Album obsahuje šestnáct jím zhudebněných básní slovenského básníka, literárního historika a překladatele Milana Rúfuse (1928–2009) v interpretaci respektovaného slovenského jazzového zpěváka Petera Lipy (jeho Dotazník najdete na vedlejší stránce). Komorní aranžmá (piano, trumpeta, housle…) i zpěvákovo podání se plně podřizují básníkovi, dbají na každé jeho slovo, soustředí se na celek básně a její atmosféru. Jejich přístup do značné míry evokuje dávnou spolupráci jiného slovenského zpěváka a skladatele Deža Ursinyho s básníkem Ivanem Štrpkou (Pevnina dětstva, Modrý vrch…). Zatímco Ursiny se snažil o maximálně intimní až vyprávěcí projev, drží se Lipa svého muzikantského „kopyta“. Písně po ferrinovsku jazzově rozvádí, některé fráze opakuje, synkopuje, vokálně rozvibrovává, aniž by básním jakkoli ubral na myšlenkové hloubce, křehkosti, kompaktnosti a slovní vycizelovanosti. Klade důraz na každé slovo, hraje si s atmosférou, skrytými tajemstvími a významy. Slova a věty seřazené do krásných a moudrých rýmů hovoří o pocitech, kterým rozumím a obdivuju způsob, jak je básník vyjádřil, komentoval svůj přístup Lipa. V Davidovi Rotterovi jsem objevil zkušeného kolegu, muzikanta a autora mnoha děl, která jsem předtím neznal. Jeho melodie a postupy jsou pro mě nové. A já má objevování v hudbě rád.
Rúfusova poezie je navenek civilní a prostá, vždy však do detailu promyšlená s mnoha vrstvícími se – často skrytými – významy. Je asociativní, hravá, důsledně vypointovaná. Společným tématem vybraných básní je smrt. Nejde však o konec, náboženské vytržení či mystiku. Z pohledu básníka se jedná o smíření se stářím, s odcházením, s vesmírem a především se sebou samým. V tom jsou toto album a Rúfusova poezie působivé a nadčasové. Sám sebe tajomstvom / jak organ, ktorý nehrá.
Součástí alba je barevný šestatřicetistránkový booklet ilustrovaný kresbami Marka Ormandíka a v jeho grafické úpravě. Dotváří tak působivost celku, který je komplexním artefaktem, básnickou sbírkou potichu čtenou a s velkou pokorou interpretovanou výtvarníkem, zpěvákem a hudebním skladatelem. hul
David Drábek: Play Drábek
Hry a adaptace z let 2010–2020, nakl. Akropolis 2020, 576 str.
Dramatik a režisér David Drábek oslavil v červnu padesátku (nar. 18. 6. 1970)! A jelikož je mistrem nevhodného černého humoru, snad ho neurazí poznámka, že je s podivem, že se toho vůbec dožil – vzhledem k tomu, z kolika reálných osobností, rochnících se v bahenních vodách českého rybníčku, si ve svém olbřímím díle vystřelil. Jako důkaz slouží neobyčejný narozeninový dárek – výbor z Drábkovy dramospisby posledního desetiletí, jenž byl svěřen do redakční péče odbornici na české drama Lence Jungmannové. Kromě již inscenovaných původních her (Noc oživlých mrtvol v televizní country show Beverlyho Rodrigueze; Velká mořská víla; Kanibalky: Soumrak samců), libreta k muzikálu Elefantazie a přepisů Beaumarchaisovy Figarovy svatby a Šamberkova Jedenáctého přikázání kniha nabízí také unikátní šanci přečíst si dva dosud neuvedené texty: Kanibalky 2: Soumrak starců a Petr Pan a Oceán naděje. Inscenace obou z nich sice už dlouho připravují Městská divadla pražská, ale premiéry byly kvůli koronavirové pandemii odloženy. Osobní rovinu knižnímu daru dodávají zdravice od Drábkových spolupracovníků. Do kontextu české dramatiky jeho dílo vsazují teatrologické studie Tatjany Lazorčákové, Vladimíra Justa a Lenky Jungmannové. Zcela unikátní oddíl tvoří otištěné facebookové statusy autora plné absurdně vtipných bonmotů a groteskních, nicméně pravdivých „mouder ze života“. I v tom tkví přesah knihy, která v dnešní koronavirem zjitřené době jistě uspokojí nejen fanoušky Davida Drábka, ale i mnohé občany, kteří si ve své domovině poslední dobou připadají jako lenochod adoptovaný podivínskými alkoholiky (str. 477). A pozitivum? Inu, jak 29. října 2014 hlásal Drábkův Facebook: Jo, život je někdy těžký. Ale když dokážou dvě jeptišky dostat na kopec bizona, tak my se taky nerozklepeme, ne? Mordyjé! pez
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
