Došlo do redakce
Radošinské naivné divadlo: Revue 31
68 stran
Po léta vydává Radošinské naivné divadlo ročenku, ta poslední mapuje jeho 60. jubilejní sezonu 2022/2023. Vždy je to objemná, tentokrát takřka sedmdesátistránková revue, vějíř článků, rozhovorů, zpráv, ohlasů a fotografií často překračujících radošinské jeviště. Od třiašedesátého roku minulého století divadlo uvedlo 68 autorských inscenací, jejichž autorem, hercem (samozřejmě spolu s jinými) a někdy i režisérem je zakladatel a ústřední hybatel radošinského divadelního dění Stanislav Štepka. Úctyhodný je i počet repríz, pravidelně překonávajících stovku a občas i dvoustovku. Kterému českému autorskému divadlu se něco podobného povedlo? Snad jen Semaforu, který je ostatně s Radošinci spřízněn. Už v roce 1984 společně inscenovali Nevestu predanú Kubovi, federální „muzikálik“ s Jitkou Molavcovou jako prodanou nevěstou a nezapomenutelným svérázem Jánem Melkovičem v roli Kuba: museli jsme za ní jezdit do Bratislavy, mnohem krutější česká normalizace její pražské reprízy nepovolila. A loni v září radošinská scéna opět patřila Jiřímu Suchému a Jitce Molavcové v rozpohybovaném koncertu Nezapomenutelné písně (na které se zapomnělo). Vděčná divačka Jana Hanulová v ohlase píše: Majster básnikov, pán Suchý, s neuveriteľnou energiou spieval, tancoval, vtipkoval, prevádzaný žiarivou paní Molavcovou…
Divadelní historiky, kteří vyhlížejí za domácí humna, pak upozorňuji na stať Radošinci v zrkadle času, historii RND v kostce. A dočteme se i o současném slovenském filmu, televizi, o Lasicovi, Satinském, Jakubiskovi… A aby tato glosa nebyla jen informací, připojuji sloku z písňového textu Stanislava Štepky: Dnes ťa prosím / áj sa modlím / odpuť hriešným / ba áj podlým / Počuje ma / prosím niekto / Možno nikto / možno kdekto… V dnešních nevlídných časech je v ní kousek naděje. Anebo ne?
Jan Kolář
Leo Blech: Alpenkönig und Menschenfeind
2 CD, Capriccio, 124:57 min.
Dirigent a skladatel Leo Blech (1871–1958) zavítal v roce 1899 z rodných Cách do Prahy na pozvání ředitele Neues Deutsches Theater (dnes Státní opera) Angela Neumanna a po úspěšném zkušebním vystoupení v rámci Májových her získal v divadle angažmá. V pozici prvního kapelníka v něm zůstal do roku 1906 a spolu se zlepšující se úrovní orchestru, na níž měl velkou zásluhu, získal pověst výrazné hudební osobnosti. Jeho jméno coby skladatele je spojeno i s řadou významných světových operních premiér. V roce 1902 začal komponovat spolu s libretistou Richardem Batkou svoji pátou operu na námět pohádkové hry vídeňského dramatika Ferdinanda Raimunda Alpský král a misantrop. Byla to již jejich druhá spolupráce, která později vyústila v další dvě opery, přičemž hned ta následující – Popelka (1905) – byla nastudovaná přímo na domovském pražském jevišti. Alpský král měl světovou premiéru 1. října 1903 v Královské opeře v Drážďanech, která si operu objednala. Za dva měsíce – 26. prosince 1903 – ji slyšelo i pražské publikum. Blech později (v roce 1917) toto dílo s upraveným textem znovu nastudoval v Berlíně pod novým názvem Rappelkopf. Vůbec první nahrávku této opery (s původním libretem) připravilo ale až nyní se svým operním sborem divadlo v Cáchách (Theater Aachen) v nastudování místního Sinfonieorchesteru pod taktovkou Christophera Warda (divadelní premiéra 11. září 2022 v režii Uteho M. Engelhardta). Příběh mrzouta Rappelkopfa, který tyranizuje nejen rodinu, ale i celé okolí a který se díky horskému vzduchu a kouzlům stane opět snesitelným, je plný Wagnerových leitmotivů a ve své době – vlastně dodnes – oblíbených Humperdinckových polyfonií a písňových nápěvů. Nastudování je svěží, titulní představitel despoty (Hrólfur Saemundsson) osvěživě temperamentní. Jako bonus jsou na CD přidány i dva Blechovy vojenské pochody OP. 23.
Milan Černý
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
