Došlo do redakce
Bára Zmeková: Jediný na světě
Tranzistor, CD 44:32 min.
Písničkářka s křehkým dívčím hlasem, starším posluchačům evokujícím zpěvačku folk-popu sedmdesátých let, dnes operní zpěvačku Lilku Ročákovou, se od roku 2013 hudebně pohybuje mezi folkem, jazzem a klasickou hudbou s nádechem jemné elektroniky. V tom roce vyhrála soutěž 1BAND2PLAY, vystupovala na festivalu Colours of Ostrava, vydala debutové album Ještě kousek a podílela se na vzniku několika hudebních kompilací (Hommage Bulisovi, Kittchen – Akt, Superhrdinky). V roce 2019 vydala druhé album Lunaves, za které byla nominována na cenu Anděl ve dvou kategoriích – Sólová interpretka a Objev roku. Její aktuální čtvrté album (v roce 2022 vydala ještě koncertní Live at Gong) rozvíjí a prohlubuje intimní charakter její tvorby. Obsahuje jedenáct skladeb nahraných v gotickém domě v Úštěku s historickým pianem Steinway & Sons z roku 1892. Průzračnost zpěvu a hudby je až posvátná… Ač na albu vystupují členové její doprovodné kapely doplnění o několik jejích hudebních přátel, například o zpěvačku Lenku Dusilovou či v Austrálii žijící violoncellistku Francescu Mountfort, jde o výrazně autorský počin, z něhož sálá přírodní křehkost, autorská preciznost a poezie protkané hudebním fajnšmekrovstvím, které si nezadá s legendární kanadskou písničkářkou Joni Mitchell, jež také často koketovala s jazzem. Nástrojová aranžmá a zvuk nesou výraznou pečeť spoluproducenta a zvukaře alba Ondřeje Ježka a jeho studia JáMOR.
Divadelní revue: Rok 2024, ročník 35, číslo 1
Divadelní revue vychází jako odborné recenzované teatrologické periodikum od roku 1989, vydává ji Institut umění – Divadelní ústav. Od ledna tohoto roku prošla výraznou personální a především koncepční a výtvarnou proměnou. Dosavadního šéfredaktora Honzu Petruželu na této pozici vystřídala vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla Institutu umění – Divadelního ústavu Petra Ježková. Byla jmenována nová redakční rada a každé číslo má – nově – svého odpovědného redaktora. Divadelní revue má i nový web a všechna čísla jsou a budou dostupná online v režimu Open Access.
První „vlaštovkou“ nové koncepce je v létě vydané (do tisku dané 3. června) první letošní číslo s podtitulem Na kraj a dál, do hlubin a hloub. Jak píše v redakčním úvodníku editorka tohoto „sešitu“ a šéfredaktorka Ježková, časopis se otevírá mezioborovému přístupu, čísla jsou stavěná tematicky a zvolené téma je nahlédnuto z perspektivy teatrologie, ale i jiných vědních oborů. V praxi to znamená, že se čtenář setkává jak s fundovanými teatrologickými studiemi do hloubky rozebírajícími dané téma (například analýzy středověkých performativních aktivit, divadelnictví slezských spiritistů či dělnictva v letech 1870–1938 na Ostravsku), tak s komentovanými historickými dokumenty (například o situaci německého divadla v Československu v letech 1919–1922 převzatých z archivu Kanceláře prezidenta T. G. Masaryka, a to včetně známé kauzy kolem zabrání Stavovského divadla v listopadu 1920). Spolu s těmito studiemi si ale čtenář může přečíst i o situacích divadelních nadšenců a jejich produkcích na polárních výpravách v 19. století doplněných o zkušenost autorky Karolíny Stehlíkové s cestou do těchto míst v roce 2023. Nebo rozhovor s teatroložkou Jarmilou Veltruskou čerpající z projektu IDU Orální historie českého divadla. A na více než třiceti stranách najde i seznam a krátké i delší reflexe divadelní a jiné – tématu čísla blízké – literatury.
Nová podoba Divadelní revue formou a grafikou připomíná Revolver revue a zdá se, že i do těchto – tedy obsahově či tematicky vyhraněných, nicméně pro kulturní a intelektuální veřejnost atraktivních – vod chce v kvalitní a čtivé grafické úpravě vstupovat. Sympatická snaha neuzavírat odbornou revue širšímu okruhu čtenářstva. Některé texty – třeba korespondence bratrů Tůmových z let 1893–1920 přinášející autentická svědectví o kulturních a dalších aktivitách české enklávy v New Yorku – se čtou jako detektivka…
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
