Došlo do redakce

Jan Antonín Pitínský: Bratři Biglinové na dvojskifu

Dauphin, 144 stran

Útlá próza křehkého pozorovatele světa, jemuž se v hlavě splétají literární vize, dětské sny a snad i reálný svět, ovšem nahlížený z odstupu, pokoutně a laškovně. A současně s existenciální tíží nezvratnosti přírodního dění a lidského činění, lidských vztahů. Pochopit a uchopit situace a postavy, jež autor útržkovitě popisuje a které jsou jednou lidmi, jindy laskavými zvířátky, možná však zakódovanými odlesky lidí a jejich vlastností, v racionální rovině možné není. A ani to není autorovým záměrem. Je třeba ponořit se do skopičiny slov a reje záhadných bytostí a situací a ty vnímat jako malé básně v próze, jako autorovy úšklebky nad lidstvem a jeho pinožením, nad životy v malém městě a jejich marným – a směšným – kronikářským zachycováním.

Číst tuto modrou knížečku je jako jíst ježka bodlinami napřed. Odstavce zadrhávají jeden o druhý, čtenář se dusí a neví, kudy vlastně autor a jeho myšlenky putují. Je to dobrodružství hodné Prousta anebo básníka. Hledání ztraceného života. Otevřete-li na jakékoli stránce, můžete se začíst, proniknout do pár situací, zasmát se či nostalgicky zasnít a opět – kdekoli a kdykoli – knížku odložit. Pokaždé objevíte jedno dvě sklíčka, záblesky, které vás oslní. A ostatní myšlenky, slova, situace vás minou.

Četba pro zbystřenou mysl.