Došlo do redakce
Iva Mikulová / Marcel Sladkowski: Městské divadlo Zlín – 70 sezon
Městské divadlo Zlín, 248 s.
Obsáhlá, dokumentačně, graficky (Zdeněk Macháček) i editorsky pečlivě připravená publikace věnovaná sedmdesátileté historii profesionálního „kamenného“ divadla ve Zlíně. Po předválečných a válečných iniciativách bylo slavnostně otevřeno – jako Divadlo pracujících – premiérou Drdových Hrátek s čertem 17. září 1946. Hrálo se v sále bývalého Komorního kina na Štefánikově třídě pro 450 diváků a šlo o „první profesionální podnikové divadlo“ v Československu. Provozovatelem byl (do roku 1951) národní podnik Baťa (od roku 1948 Svit), poté město či kraj. Jednalo se – jak píší autoři – o budovatelské divadlo uprostřed „monokapitalistické bašty“. To však neznamená, že by po celou dobu své existence bylo konzervativní či režimu loajální. Naopak, v některých obdobích umožnilo existovat a tvořit jinde nepovoleným tvůrcům. Sedmdesátá a osmdesátá léta je dokonce autoři nazývají „ostrůvkem normality v moři normalizace“. Mohli tam působit jinde politicky „nespolehliví“ režiséři Alois Hajda, Miloš Hynšt či později Ivan Balaďa, důležitou stopu zanechali dramaturgové Otakar Roubínek (1966–1970) či Miroslav Plešák (1971–1989, 1990–1991) nebo nedávno zesnulý výtvarník Jaroslav Malina (1984–1990). V přehledně historicky členěných a věcně, přesto čtivě psaných kapitolách se věnují všem obdobím divadla, čímž vzniká i zajímavá kronika doby.
Oproti dosud nejrozsáhlejší publikaci MDZ k padesátiletému výročí z roku 1997, která je sestavena převážně z textů pamětníků, pracují autoři téměř výlučně s archivními zdroji a snaží se doplnit a rozšířit dosud nezpracovaná období historie divadla (zejména jeho raných počátků, historické milníky let 1968 a 1989 a současnost). Zaměřují se především na umělecké směřování divadla v různých obdobích, ale i na občanské postoje jeho hlavních představitelů. Tematicky obohacující je kapitola (autorka Ladislava Horňáková) o architektonickém a výtvarném řešení v roce 1967 otevřené nové budovy divadla, jež slouží divadlu dodnes, a o jejích akustických problémech. Poprvé je zdokumentováno období let 2010–2015, ve kterých nebyla publikována žádná ročenka. Elegantní a – v rámci tématu – čtenáře nečekaně vtahující kniha obsahuje i mnohé unikátní, dosud nezveřejněné fotografie a obrazový materiál. Součástí jsou i komplexní soupisy a přehledy premiér, ocenění, uměleckých zaměstnanců divadla v celé jeho historii. Záslužný počin!hul
František Hrubín / Michal Hrůza: Kráska a zvíře
CD, VČD Pardubice, 29:03 min.
Studiové nahrávky scénické hudby a písní z inscenace Hrubínova dramatu Kráska a zvíře režiséra Petra Novotného, jež měla v interpretaci herců Východočeského divadla Pardubice premiéru na vyhlídce hradu Kunětická hora 11. června a jež od podzimu má na repertoáru VČD. Písně se svou současnou Kapelou Hrůzy nahrál a – s výjimkou Svatební písně sboru v podání vokálního tria KrisKrosKvintet a Písně krásky v podání Daniely Písařovicové – zpívá a na kytary a klávesy se doprovází sám jejich autor Michal Hrůza, bývalý frontman místní rockové kapely Ready Kirken, dnes výrazná autorská osobnost české populární hudby. Album má kompaktní, folkrockově snovou atmosféru, blízkou – díky akustické kytaře Miloše Zenkla, klávesám Karla Heřmana a violoncellu Adriany Voráčkové – nahrávkám Vladimíra Mišíka s Janem Hrubým, Olinem Nejezchlebou či Petrem Skoumalem z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Většina z devatenácti skladeb jsou pouhými krátkými atmosférotvornými útvary či popěvky, několik písní by ale mohlo zaujmout i mimo inscenaci a existovat samostatně. Ty růže celé rudé byly/ A břečťan celý černý byl./ Jen poodejdi a v tu chvíli/ Je znovu po všem, čím jsem žil… (Píseň zvířete)hul
Jaroslav Formánek: Škrábanice
Revolver Revue 2015, 1. vydání, 111 s.
Spisovatel Jaroslav Formánek (1960), který část života strávil ve Francii, vydává v Edici RR už čtvrtý titul, těmi předchozími byly Francouzský rok (2002 a 2. vydání 2009), Cesta (2008) a „revolverová“ specialita Jedna věta (příloha RR č. 81/2000). Název novinky Škrábanice by mohl evokovat ironické označení literárního či výtvarného díla, název jedné ze sedmi povídek se však vztahuje ke jménu kočičí přítelkyně člověka. V textech zpracovává Formánek také svou zkušenost emigranta (konfrontace některých dějů jsou tedy nazírány nejen z časového, ale i geografického odstupu), leitmotivem všech povídek pak je existenciální situace jedince, který měl spíš smůlu než štěstí, že se přes jeho osud ve větší či menší míře „přehnaly dějiny“ (týká se různých faset prožitků husákovské normalizace). Jde o reflexi výrazně zažitou a na druhé straně čerstvou, čtyři ze sedmi povídek nesou dataci dokončení 2015. Pozoruhodná knížka z edice Revolver Revue (sv. 90) vychází v pěkné grafické úpravě Viktora Karlíka.br
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
