Došlo do redakce
Iva Marešová, Aleksandr Yasinski, Michael Vašíček: Kéž bouře by přišla
CD, vlastním nákladem, 48:38 min.
Původem královéhradecká zpěvačka, muzikálová herečka (Ta Fantastika – Excalibur, Obraz Doriana Graye ad., Hybernia, DJKT…), kytaristka a textařka vydává své druhé album. Oproti folkrockovému debutu Na křídlech koní z roku 2008 přichází s autorsky sevřenější a mnohem silnější písňovou kolekcí. Jedná se o osobitou slovanskou world music s výrazně dramatickým vokálem zpěvačky, plným zvukem akordeonu běloruského hudebníka Aliaksandra Yasinského a – občas – folkově jazzujícím kytarovým doprovodem Michaela Vašíčka, v jednom případě klavíru Miroslava Lacka. Příjemným zpestřením (a logickým dramaturgickým tahem) je sólově Yasinským interpretovaná běloruská lidová Cjagniki, díky atmosféře a jazyku evokující ruské folkové písničkáře, i – jen za doprovodu akordeonu – vokální duet Marešové s Lucií Bílou. V textech, mezi jejichž autorkami – téměř výhradně jde o ženy – najdeme vedle zpěvačky i autorku Divadelních novin Veroniku Boušovou, se mísí přírodní lyrika s milostnými písněmi. Celek působí trochu cikánsky, trochu hospodsky, hodně přírodně a hlavně žensky. Touha po lásce a vztahu, biblické odkazy, hra slov, živočišnost. Zalitý vodou oceánu/ Dva póly v jednom božím plánu/ Ty a já, jsme ty a já…/…/ Navždy mrtvi i zrozeni/ Dva stromy v jednom plameni.hul
The Naive Extempore Band: Pohřeb funebráka
CD, Galén, 71:30 min.
Zremasterovaný první celovečerní pořad legendární folkrockové skupiny Extempore (ještě bez Mikoláše Chadimy) z roku 1975 je dalším z odkrytých (polo)drahokamů českého undergroundu sdruženého kolem Jazzové sekce. Jedná se o pásmo černohumorně ironických, na temnotu doby (normalizaci) patafyzicko-klímovskou formou reagujících, neučesaných písní – často jen recitativů – Jaroslava Neduhy v art brut syrovém podání jeho skupiny, v níž vyniká experimentující hra a dlouhá sóla à la Eric Clapton kytaristy Jiřího Hradce. Téměř bez ustání je rytmicky doprovázen perkusionisty Vlastimilem Markem a Alešem Drvotou (budoucími vedoucími vlastních uskupení), zatímco baskytaristu Jaroslava „Jerryho“ Tomáška moc slyšet není. Program plný černého zappovského humoru a dlouhých psychedelických sól ve své době znamenal radikální přerod někdejšího folkového dua v rockovou skupinu. Mikoláš Chadima v knize Alternativa o tom píše: Já čuměl jako vůl. Bylo to výborný. Neduhu jsem znal jen jako folkaře, teď hrál s rockovou kapelou muziku, kterou jsem sežral se vším všudy. Po delší době opět velký hudební zážitek. Za rok už byl jejím členem. Dobový záznam z 5. května 1975 v klubu 001 na pražském Strahově vychází poprvé na CD. Je v bookletu doprovázen fundovaným, do dobových kontextů nahrávku i činnost skupiny včleňujícím komentářem Jaroslava Riedela. Škoda snad jen, že nejsou přiloženy texty.hul
Zwanzig / Pražský divadelní festival německého jazyka od roku 1996
Herausgeber, 132 stran
V nezvyklé úpravě – jako kancelářský šanon – vydaný sborník mapující dvacetiletou historii PDFNJ od roku 1996 do roku 2015. Každému roku je věnována jedna dvoustrana velkých listů s barevnými fotografiemi z daného ročníku, mezi něž je vždy vložen jeden či více menších listů obsahujících různé dobové texty, recenze a komentáře. Vše sice v barevné, ale velmi syrové, jakoby novinové podobě. Artificiální publikace dává poměrně dobrý „emotivní“ přehled o dvaceti letech PDFNJ, vlastně odráží jeho experimentující charakter a soudobou německou divadelní estetiku, nicméně trocha více faktů – alespoň soupis představení, data a místa, kde se konala – by jistě byla jak pro pamětníky, tak pro obyčejné zájemce (neřkuli historiky a studenty) vhodná. hul
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
