Došlo do redakce
Iva Němcová: Osobnosti české scénografie, sv. 8
Institut umění – Divadelní ústav 2017, 198 s.
Předčasně zemřelé mladé scénografce Ivě Němcové se dostalo té cti, že už dva roky po jejím odchodu vznikla poměrně hutná především obrazová monografie, obrazové svědectví, jak se píše na záložce, o její práci. Kniha nese v duchu edice Osobností české scénografie, které je již osmým titulem, lakonický eponymní název Iva Němcová. Poněkud ukrytý je však sugestivnější podtitul zmíněný jen na patitulu – Z hovna muškát. Podle Daniela Špinara, autora úvodních vzpomínek, Němcové oblíbené motto. Jím označovala stav, kdy za málo peněz musela na jevišti udělat hodně muziky. Vyjadřuje však i její přístup ke scénografii jako takové – inklinovala k recyklování nejen materiálů, ale i uměleckých děl, čerpala z filmu, ráda se inspirovala a odkazovala k šedesátým, sedmdesátým a osmdesátým letům. Špinarovy vzpomínky knihu uvozují, uzavírají ji poměrně vydatné teoretické analýzy Němcové scénického, kostýmního, ale i k filmové estetice inklinujícího díla. Stěžejní je však pochopitelně obrazová část zabírající drtivou většinu knihy. Překvapující pro znalce pouze divadelních projektů, na nichž Němcová pracovala, jsou její další aktivity. Ať už to byly začátky v podobě grafického řešení dvorku Střední školy obchodní a služeb SČMSD ve Žďáru nad Sázavou, kde studovala aranžérství. Nebo projekt stínidel Light Poem, na němž spolupracovala s dalšími mladými tvůrci Petrou Vlachynskou, Luciou Škándíkovou, Ivanou Kanhauserovou a Alessandrem Mottou. Či konečně pozoruhodná propagace kolekce charitativních šperků z odpadového nemocničního materiálu. Tím vším a mnohým dalším se Iva Němcová zabývala. Kniha rozhodně není uceleným souborem celého jejího díla. Vydatným zdrojem pro každého, kdo by se jím chtěl zabývat, však rozhodně je. MEL
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
