Došlo do redakce
Ajrín Zlámalová: Nebyla jsem vždycky dospělá
CD Semafor, 2017
Autorský debut pianistky, textařky a skladatelky Ireny Zlámalové, přezdívané Ajrín, nabízí osmnáct songů vyrůstajících z šansonové, jazzové a folkové inspirace. A zaslechneme v nich i ozvuky semaforského „šantánového popěvku“, což je ostatně v řádu věcí: interpretka už několik let působí jako asistentka Jiřího Suchého a nyní ji můžeme uvidět i na semaforské scéně v půvabné „uklízečské“ kreaci (a též jako zpěvačku) v Šesti ženách. Žádná z těch osmnácti písní však nevyužívá vypůjčené prefabrikáty, jsou zcela původní, v textech až překvapivě básnické – oharek gitanky / nepřežil líbánky / odlétá do mraků / dušička tabáku – a třeba takový Hotel Paradise by klidně mohl podepsat i Jaromír Nohavica. Tak silný text a hudba té písničky jsou.
K poslechu alba vybízí i zpěvaččin poněkud drsný, „oprýskaný“ hlas vyzařující jistým erotickým napětím a umně střídající lyrický a tragický témbr podle charakteru jednotlivých písní. Zvláštní je, že tahle žena ze Semaforu ve svých autorských pokusech jen zřídka pracuje s humorem, její písničkové příběhy spíš vyjadřují smutek a hořkost života (Zvědavé blues s podobnou drsností zpívá Jitka Molavcová). Přesto bez obav, že upadnete do těžké „depky“, si toto cédéčko můžete pustit i v onom špinavým pokoji / kde jenom blechy se nebojí.
Zbývá doplnit, že kromě Ajrín texty napsali Jan Velíšek (sedmkrát) a Jiří Suchý (jedenkrát) a že sound dokonale sehrané doprovodné skupiny je dílem hudebníků ze současného semaforského orchestru.
jko
Komentáře k článku: Došlo do redakce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
