Divadelní noviny > Kritika Zahraničí
Dostat se do hlavy psychopata
Francouzská divadelní režisérka Macha Makeïeff v novém nastudování Molièrova Dona Juana rozebírá postavu, která už stovky let paralyzuje obecenstvo. Pařížské Divadlo Odéon představuje donchuanství v době post #MeToo.
Vincent Winterhalter (Sganarelle), Xavier Gallais (Dom Juan) a Anthon Moudir (Dom Carlos, Gusman, le Gilles). Foto Juliette Parisot
Otevření a zavření dveří, rychlé pohyby, zvučná hudba. Barokní scéna nás přenese do doby Ludvíka XIV., kdy Molière napsal svatouška Tartuffa a následně Dona Juana. Díla, která řízla do živého, kritikou církve i aristokracie. A dočkala se zákazu. Nicméně trefně podtrhla dobu plnou pokrytectví, lží, chamtivosti a hlavně podvodu. Jak je Don Juan viděn dnes, optikou emancipace? Jako subverzivní hrdina nebo spíš úchylný predátor. Není to groteska nebo parodie. Macha Makeïeff na jevišti divadla Odéon rozehrává nepříjemnou psychologickou hru, záměrně ponechanou v 17. století. Podstata totiž netkví v modernizaci a přenesení dekorací do současnosti, ale v popsání hlavní postavy. Fascinaci pohnutkami lidského jednání.
Ale je to stále Molière, komedie, říká režisérka. O sexuálním výtržnictví, pudovosti, nespoutané neukojitelnosti a drzosti. O přechodu od morálky k absolutnímu popírání veškerého zákona. Zákona lidství, solidarity, humanity. Dílo vzniklo ve Francii v době nastupujícího volnomyšlenkářství. Být svobodný tam, kde jedině zlo je pravidlem hry. A sledovat, co to udělá se společností, vysvětluje donchuanství Makeïeff. Podvádět, lhát, chytit, podvolit, zostudit a pak odhodit. Režisérka zkoumá vztah muže, který ovládá (většinou) ženy, ke společnosti a nutkavou potřebu po této sadistické touze. Ano, právě de Sade je východiskem Dona Juana. Oslavované libertariánství je nástrojem pýchy a nadutosti. A nakonec i strachu. Dnes bychom ho nazvali perverzním, úchylným.
Dom Juan (Xavier Gallais) jako úchylný predátor. Foto Juliette Parisot
Don Juan se zajímá sám o sebe, jde o sebeprezentaci, říká Makeïeff. Sám sebe obdivuje za svůj umělecký výkon. Hraje divadlo na divadle. I tady se přibližujeme k podstatě markýze de Sade. Don Juan je jako stroj, bez citů, mašina, která se otáčí a nemůže se zastavit. Ze setrvačnosti jede dál až do úplné vyčerpanosti, prázdnoty. Perverzní otáčení kol a konzumace dalších a dalších – co na tom, že jsou to duše. Jde jen o dobývání, o čísla. Don Juan jede na výkon, jako ve firmě, kde se nechcete dostat do červených čísel. Pronásledovaný svými běsy, včetně vlastního otce, který mu alespoň na chvilku dává pocítit jeho hřích. On však jako by do světa dál vytruboval: Hříšník jsem a hříšníkem zůstanu. A vy se s tím vypořádejte, jak chcete.
Don Juan potřebuje publikum, my mu ovšem nestačíme. Jeho nohsled Sganarelle je jako pes, stažený ocas a prosící výraz očí. Pán má vše dovoleno a vše, co dělá, je správné. Jejich blízkost je víc než jen přátelstvím – traumatem Dona Juana je tak nepřiznaná homosexualita a z toho pramenící frustrace. Na scéně Divadla Odéon protagonistu věrohodně ztvárňuje Xavier Gallais. Genialita jeho hraní je v utrpení i v komedii. Absolutní inteligence, chválí herce Makeïeff. Don Juan není postavou nadpřirozenou, nýbrž nadreálnou. Nestačí se jen vcítit do role a do doby, musíte rozvinout představivost. Bravurní skloubení barev, hudby, dekoru, světel, hluků i gest dělá z inscenace Divadla Odéon pastvu pro voyerství.
V minulosti se stalo donchuanství námětem mnoha uměleckých děl (Mozartův Don Giovanni) a bylo nahlíženo s humorem, zatímco dnes je tento charakter považován spíše za trapného boomera. Námětem však psychopati a manipulativní sexuální zvrhlíci zůstávají. Stále jsou mezi námi.
Molière: Dom Juan. Režie, scéna a kostýmy Macha Makeïeff, hrají Xavier Gallais, Joaquim Fossi, Khadija Kouyaté, Xaverine Lefebvre, Anthony Moudir, Irina Solano, Pascal Ternisien, Vincent Winterhalter a mezzo-sopranistka Jeanne-Marie Lévy. Premiéra 23. dubna v Odéonu – Théâtre de l’europe.
Komentáře k článku: Dostat se do hlavy psychopata
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
