Ministerstvo máklých kroků
Přední pražská skupina současného tance DOT504 uvedla premiéru s účastí mezinárodní skupiny excelentních tanečníků, vesměs formovaných současnou belgickou taneční školou, kterými byli Korejka Hyaejin Lee, Řekyně Ioulia Zacharaki, Angličan Robert Anderson a Pavel Mašek z Prahy. Choreografem je Slovák Anton Lachky, jenž prošel stejnou zkušeností.
Zdá se, že rodinné vztahy jsou Lachkému zdrojem nekonečné inspirace… FOTO PETR OTTA
Nová inscenace – a řekněme hned zkraje, že strhující – je výsledkem důsledné dramaturgie umělecké vedoucí DOT504 Lenky Ottové, která s úspěchem dlouhodobě oslovuje pro svůj label choreografy z okruhu belgické školy, přesněji z okruhu Wima Vandekeybuse (Jozef Fruček, Linda Kapetanea, Thomas Steyaert, a nyní tedy Anton Lachky).
Family Journey navazuje na Lachkého Side Effects – loňskou inscenaci uvedenou v Praze. Byly to taneční i textové výrony mysli šílené manipulativní matky a obrazy jejího hystericko-magického světa. Světa plného paranoických pravidel, schopných připravit o rozum všechny kolem. Tanec zde byl sérií tělesných metafor, které vyjadřovaly zničující důsledky paranoického tlaku na lidské duše.
Ani nová inscenace rozhodně není pro staromilce; těch by se mohla zmocnit srdeční slabost, když korejská tanečnice Hyaejin Lee oblečená v apartních nachových koktejlových šatičkách skočí in medias res na jeviště a začne sebou šíleně – jakkoli expertně – škubat, křepčit a svíjet se. I obličej jí tančí v nekontrolovaných grimasách – sestřička Jin. A stejně záchvatovitý bude i tanec ostatních zúčastněných. Celé představení je třeskutou taneční – a pozor, nikoli lacinou ani snadnou – groteskou, při které se publikum královsky baví.
Zdá se, že rodinné vztahy jsou Lachkému zdrojem nekonečné inspirace. V tomto případě jde o karikaturní obraz rodiny na cestě, v jejímž průběhu se vzájemné vztahy rozkrývají. Jsou to ve skutečnosti vztahy mezi klauny; neboť tančícími klauny jsou tu všichni, nejen sestřička Jin. Vidíme obraz rodinné či jakékoli jiné neformální skupiny, obraz její intimity až na spodní prádlo, obraz skupiny blízkých lidí, kteří znají své úlety, slabosti, půvaby a triky, které na sebe vzájemně zkoušejí. Možná je to obraz reálné vzájemné tolerance a lásky v jakékoli člověčí skupině.
Role jsou rozdány jednoduše, ale s odvěkou účinností potulných profíků – komediantů. Starší bratr (Robert Anderson) „dělá děsně chytrýho“, káže ostatním v rodině (vede průběžný mluvený monolog) – takový Harlekýn. Mladší bratr (Pavel Mašek) je submisivní bloud – takový Pulcinella. Sestřička (Hyaejin Lee) a sestřička (Ioulia Zacharaki) jsou typy Colombiny a Arlecchiny.
Těla Lachkého tanečníků překypují, ba praskají napětím a toto napětí se vybíjí v absurdní grotesce. Tomuto tanečnímu humoru (a že je to jedna z nejnesnadnějších disciplín) se publikum chechtá hlasitě jako hospodským vtipům. Tanečníci se trumfují v šílených tanečních „kameňasech“. Lachky je – dalo by se říci – šéfem odboru Ministerstva máklých kroků Monty Pythonů.
Jeviště je zcela čisté; čirý prostor. Výtvarný prvek tu představují elegantní společenské kostýmy (vytvořil si je choreograf sám). Ale v mžiku oka se Bloud ocitne místo v sametovém saku skoro nahý. Tančící histrión se mění na klauna ve spoďárech. Pánské spodky se, z důvodu, který by stál za zvláštní rozbor, staly koncem minulého století pevnou součástí jevištní garderóby současného tanečníka. Ostatně klaunem ve spoďárech byl i Edgar z Shakespearova Krále Leara!
DOT 504, Praha: Family Journey. Koncept, choreografie, koncept kostýmů Anton Lachky, Eleonore Valère Lachky, grafika scény Jiří Votruba, animace František Pecháček, kostýmy Agáta Seeháková, světelný design Jan Tomšů, zvuk Matěj Urban, Tomáš Novotný. Premiéra 3. listopadu 2017 v divadle Ponec.
Komentáře k článku: Ministerstvo máklých kroků
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
