Nesnesitelná přesycenost bytí
Ve čtvrtém patře Divadla pod Palmovkou – tedy ve Studiu Palm off – měly své místo v drtivé většině inscenace, které jdou přímo k věci, nepátrají příliš po smyslu bytí čehokoli, mnohem více se zabývají fenomény, paradoxy, jež produkují. Pojidly jsou ironie, nadhled a schopnost přesně, a přesto překvapivě věci pojmenovávat. Na konci sezony byla uvedena inscenace, která výše zmíněné do jisté míry naplňuje. Vymyká se ovšem v jednom zásadním ohledu – snaží se nahlížet určitý problém do hloubky, s až filosofickou umanutostí. Hra Dotěrnosti Martina Hýči, kterou režíroval David Šiktanc, se však alespoň ve svém jevištním zpracování nese spíše v rovině rozpačitého mudrování.
Tomáš Dianiška, Jan Hušek a Kamila Trnková na silvestrovské party, která se moc nevydařila FOTO MARTIN ŠPELDA
Hýčovy postavy v Dotěrnostech jsou tři ztracené existence, které se více méně náhodou sejdou na jedné silvestrovské party, kde má bývalý milenecký pár (Tomáš Dianiška a Kamila Trnková) zatančit folklorní tanec a připlete se jim k tomu náhodná známost dívky (Jan Hušek). Jejich ztracenost se tím neřeší. Svou samotu maskují za vzpomínky na minulost, případně komentují přítomnost. Spolu ale prakticky nepromluví. Z divadelního hlediska to není příliš dramatické a eliminuje to hereckou akci. Na jevišti se toho také vskutku mnoho nestane. Zato se řekne opravdu mnoho slov. A vlastně se neřekne nic.
Postavy ale nemluví spolu, spíše vedle sebe. V ději se míjejí a pouze vzpomínají, vysvětlují a pomalu se blíží k vrcholu večera, tedy tanci. Ten je zobrazen jen symbolickým otevřením závěsů v zadním plánu scény, aniž by se jakkoli něco v jejich životech změnilo. Zdá se, že inscenace vznikla jen jako katalog nešťastných bytostí. Jako prequel k něčemu většímu, co ale nepřijde. Stejně nepatřičně působí i scéna. Je to výřez z indiferentního prostoru s brněním, gaučem, televizí, umyvadlem a balonky. Bez přestaveb je tak chvíli hospodou, chvíli pokojem či diskotékou.
Z dívčina vyprávění se dozvíme, že chtěla být tanečnicí, že ale skončila před webovou kamerou jako uspokojovatelka různých mužských potřeb, a rozpovídá se i o tragédii, které se v této souvislosti stala svědkyní. Trnkové konzistentně unavený a nepřítomný pohled z ní však nedělá dívku, kterou by někdo chtěl svést. Výrazem v očích „promluv na mě a zabiju tě“ její herectví končí. V tomto modu setrvá až do konce a zůstává tak pouze encyklopedickým heslem „po tisící variovaný typ nezachranitelné dívky z erotických služeb“. Jan Hušek se jako omletý typ „neobratného svůdce“ zoufale snaží roztesknit ženy v sále svou romantickou nepraktičností a outsiderstvím a mužům připomenout jejich vlastní (ne)schopnosti. Šokující pro mě byla postava, kterou hrál Tomáš Dianiška. Ten ve vleklých monolozích svých kolegů často neměl co dělat a jen seděl na gauči a čekal, až na něj taky dojde. Jeho postava je tu v podstatě omylem. Je tu jen pro ospravedlnění rámce děje, v němž má dojít k folklornímu tanci bývalých milenců. Jinak by se bez něj inscenace obešla. Bez problémů by mohl být jen další postavou, o které se mluví. Takových je totiž v Dotěrnostech už tak dost.
Těžko pochopit, proč s ubíjející přehuštěností textu něco neučinil režisér David Šiktanc, který dlouhodobě s Hýčou spolupracuje. Zdá se, že vedení postav omezil pouze na to, aby se herci naučili text, a po vzoru některých sitcomů je nechal prakticky pouze sedět na gauči. Jenže Dotěrnosti nejsou sitcom. Chtějí podat zprávu o mladé generaci, která tráví čas ve virtuálním světě a ve fyzickém kontaktu je bezradná. Způsob, jakým se to snaží realizovat, už ale sám napovídá, že to není lehký úkol.
Divadlo pod Palmovkou, Praha – Martin Hýča: Dotěrnosti. Režie David Šiktanc, výprava Juliána Kvíčalová, hudba Michal Vejskal, dramaturgie Ladislav Stýblo. Premiéra 16. června 2017 ve Studiu Palm off.
Komentáře k článku: Nesnesitelná přesycenost bytí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
