Dotkni se filmu (No. 5)
Hradišťské úterý se již zcela neklamně neslo ve znamení posmutnělosti z blížícího se konce 48. ročníku LFŠ.
Letmo jsem navštívil diskusní panel Hot TV: Teen seriály po česku. I když nejsem již dávno omladinou, dané téma patří k mým nejoblíbenějším a vždy rád pozdravím přítomnou budoucnost našeho herectví a milé známé z řad hereček a herců, kteří se akce účastnili. V prádelně názorů i obhajoby se logicky ocitla ještě čerstvá novinka Lucie Chalánkové a jejího kolektivu TBH, jíž tímto doporučuji vaší pozornosti. Je bezesporu dobře, že i naše veřejnoprávní televize si konečně začala uvědomovat svůj dluh vůči dospívajícím. Budou ji následovat i její komerční kolegyně? Plnokrevného tuzemského nástupce Euforie, Skam nebo Skins bych rozhodně s nadšením uvítal. Dočkám se někdy?
…
Svou pozorností jsem přirozeně chtěl musel popatřit prostor, jenž byl v úterním večeru svěřen manifestu Nová česká intimita. Zapáleně se k němu vyjádřil jeho autor, režisér Tomasz Wiński (Jiří pes uprchlík, Hranice lásky) a generační souputníci Šimon Holý (Zrcadla ve tmě, A pak přišla láska…) a Adam Sedlák (Domestik, Banger). Wińskiho pregnantní text přehledně shrnuje základní bolesti současné domácí kinematografie a já s ním plně souzním. Přeji si tudíž, aby byl symbolickým bodem zlomu, tedy tolik potřebným impulsem ke změně v zatuchlém bahništi českého filmového průmyslu. Palce jsou drženy! Vstupní prohlášení Nové české intimity radím prostudovat, a pokud rovněž souhlasíte, vyzývám tímto k přímé podpoře.
…
Průlet filmovou kariérou letošního jubilanta, a také držitele ceny AČFK Ondřeje Vetchého následně vyvrcholil projekcí baladické alegorie Miloše Zábranského Dům pro dva (ČSSR, 1987). Snímek, za který byl Ondřej Vetchý nominován na Evropskou filmovou cenu, je jedním z nejsilnějších tuzemských výstřelů konce osmdesátých let. Některé z dobově odvážných paralel i vizuálních řešení už sice notně zestárly, archetypální poselství však zůstává nadčasově platné, stejně jako vrcholné charakterní herectví nejen oslavence, ale rovněž jeho partnerů Jiřího Schmitzera a Jiřiny Třebické. Radím neminouti.
…
Strhující finále baladického úterku pak tradičně dodala sekce půlnoční, tentokrát prostřednictvím projekce snímku Loft: Nové sémě násilí (Loft, Západní Německo, 1985). Řada náruživých mlsalů audiovizuálních obskurdit se sice bezuzdně řehnila, já jsem si užil zcela neironicky. Opulentní imaginace Eckharta Schmidta, člověka vskutku renesančního rozsahu, který se nespokojil jen s úlohou scenáristy a režiséra, ale stojí i za nervně vzrušujícím soundtrackem evidentně inspirovaným zvukovými plochami legendárních Goblin. Schmidt se urputně snaží spojit vysoké umění s nízkým, čehož výsledkem je zábavně úderná metafora odvěkého souboje tříd, v němž se žánrové propriety rozmarně mísí s inklinací k společenské analýze. Douglas Sirk přátelsky kyne a já jsem nadšen z objevu.
Chlapci kurátorští, Jirko a Mojmíre, máte mé upřímné díky.
Pokračování příště!
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Dotkni se filmu (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)