Divadelní noviny > Názory – Glosy
Dotkni se vesmíru a piš!
Matematik a dramatik – jak se to rýmuje? Podle Reného Levínského dokonale. Muž dvou oborů na nedávném setkání ND talks o divadelním psaní vysvětlil, že dialog je pro matematika denním chlebem: Když přemýšlíme o všech těch definicích a axiomech, musíme se pohybovat současně po obou stranách. Máme třeba definici limity, která říká, že pro každé kladné libovolně malé ypsilon musíme najít v té posloupnosti „m“ takové, že pro každé „n“ větší než to „m“ bude ta hodnota blíž k limitě, než je tohle kladné ypsilon… k jakémukoli ypsilon, které ti druhá strana dá, musíš prostě najít to „m“, podpořil teorii příkladem, všem začínajícím literátům bezpochyby zcela srozumitelným.
Spisovatelka Kateřina Tučková se k formě divadelního textu propracovala méně komplikovaně, a to skrze postavu debutující Vítězslavy Kaprálové. Pískle dirigovalo skladbu, kterou navíc samo stvořilo. Úzké sepětí dramatického momentu a hudby jsem si neuměla představit jinak než na divadle, objasnila impuls k sepsání své zatím jediné hry Vitka, zinscenované v Huse na provázku. Ačkoli tvořila doslova na kolenou, protože právě to si vyžádala primitivní metoda papírků rozmístěných po pokoji, soudě podle Levínského definice se za dramatičku považovat nemůže, protože dramatik je člověk, jehož hry se hrají alespoň dvakrát. Z dosažení vysněné mety vám ale na živobytí nevydělá a způsob psaní musíte hledat instinktivně. Oba diskutující se shodli na nutkavé potřebě dokreslovat dialogy scénickými poznámkami. Někdo se touto cestou možná propracuje až k souvislým textovým blokům ve stylu Elfriede Jelinek. Aby se však nějaká kultura dramatického psaní dala vůbec pěstovat, vyhlašuje Levínský založení českých odborů dramatických umělců. Co vy na to?
Komentáře k článku: Dotkni se vesmíru a piš!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)