Inspirativní střípky z Bulise
Už je to dvacet let, co Arnošt Goldflam v HaDivadle nastudoval Proklatce, pásmo písní Jiřího Bulise. Inscenací Drazí v Chomutově! se k tomuto skladateli, klavíristovi a zpěvákovi teď hlásí brněnské Národní divadlo – v rámci cyklu Spílání Brnu, jehož cílem je připomenout zasunuté a opomíjené děje a osobnosti brněnského kulturního života. Tentokrát tedy nejde jen o Bulisovu hudbu – ale o člověka Bulise.
Inscenace Anny Petrželkové nabízí první kroky k poznání rodáka z Chomutova… FOTO JAKUB JÍRA
Kdo nic o Jiřím Bulisovi neví (což asi bude většina diváků?), nejspíš bude po většinu času docela zmaten. Scénář (pod nímž jsou podepsáni Jiří Bulis, Lucie Dlabola Bulisová, Arnošt Goldflam, Iva Klestilová), jakož i inscenace Anny Petrželkové nabízejí divákům jakési první kroky na cestě k poznání rodáka z Chomutova, dvorního muzikanta v Divadle na provázku či HaDivadle. Leccos není přitom bez dalšího kontextu příliš srozumitelné. (Nejen) nad scénou, ve které dívky zvažují, koho podaroval Bulis kalhotkami s nápisem středa až neděle, když ony mají pondělí a úterý, si lze jistě domyslet, že byl pěkný dívkař. Dopisy domů na téma zprovoznění kotle, koupě lustru a podobně ukazují praktickou Bulisovu tvář. Ale proč je tu scéna s pořizováním deštníků? Nápověda k tomuto i dalšímu se najde v nejrůznějších vzpomínkách otištěných v programu: Bulis často ztrácel deštníky… A proč scény v cukrárně? Břetislav Rychlík píše o dlouhém a pravidelném vysedávání v kavárnách, pojídání zákusků, popíjení kávy a likérů… Ke smyslu divadelní zkoušky, kde se herci učí správně umělecky zvracet, nápověda ale ani v programu není žádná.
Nutno ovšem říct, že poskládat výpověď o Bulisovi z takových střípků je jistě inspirativnější, nežli kdyby se tu souvisle vyprávěl jeho životopis. A koláž textů i groteskní jevištní dění jsou samy o sobě převážně originální a poutavé – počínaje nostalgickým vláčkem kroužícím na modelu Brna na forbíně, přes zrychlenou přípravu dítěte do života (rodiče do kolébky postupně nahází piano, cigarety, prezervativ, auto…), policejní hlášení tajného agenta zavaleného šálky od kávy až po ostrou výměnu názorů mezi skladatelem a manželkou v cukrárně, stylizovanou jako operaci dortu (skončí na cimprcampr jako manželství).
Kdo má rád Bulisovy písničky, možná bude trochu zklamán. Na úvod zazní parádní píseň Na ploše ledové (zpívá Marta Zaoralová), poté se ale ukáže, že zvláště pánská část obsazení, která se prostřídá v roli Bulise (Ján Sedal, Dušan Hřebíček, Michal Bumbálek, Martin Veselý) není pěvecky přece jen úplně nejdisponovanější – a nejde mi o školené hlasy, k tomu měl sám Bulis daleko. Pánové mají jeho svérázný projev zjevně naposlouchaný, napodobují ho, leč zní poněkud nejistě a onoho zvláštního teskného výrazu tak dosáhnou málokdy. Ale i tak jsem si zas jednou ráda poslechla Deštník z Piccadilly, Jedno jméno, Hosty na zemi… Doprovázeno na klavír Zdeňkem Králem přímo na jevišti.
Ideálním adresátem této pocty Jiřímu Bulisovi jsou pravděpodobně lidé, kteří ho znali. Jen oni mohou říct, do jaké míry je portrét trefný. Ale třeba se podaří autorům a inscenátorům inspirovat zvídavé diváky, aby dále pátrali po Bulisových osudech, a tak zpětně lépe pochopili, co to v Redutě vlastně viděli.
Národní divadlo Brno – Jiří Bulis, Lucie Dlabola Bulisová, Arnošt Goldflam, Iva Klestilová: Drazí v Chomutově!. Režie Anna Petrželková, dramaturgie Lucie Němečková, scéna Lucie Labajová, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Jiří Bulis a Evžen Kyšperský. Česká premiéra 9. června 2017 v Divadle Reduta.
Komentáře k článku: Inspirativní střípky z Bulise
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
