Divadelní noviny > Názory – Glosy
Druhý život
Jako dítě jsem byl přesvědčený, že život začíná v patnácti, nanejvýš v osmnácti, což se víceméně potvrdilo. Proto mě o pár let později překvapilo, když jsem se dozvěděl, že život začíná v pětadvaceti. No dobře, řekl jsem si, konečně je jasno. Pak se totéž ale opakovalo i u třicítky a já začal být trochu netrpělivý. Kdy ten život skutečně začne?
Určitě na toto téma existuje spousta odborných studií, ale já zamířil přímo do studnice lidové moudrosti, tedy do trafiky. Podle některých časopisů život začínal ve čtyřiceti, podle jiných v padesáti a z jedné obálky se na mě culila milá stařenka pod titulkem „Život začíná po šedesátce“. Pojal jsem podezření, že jde jen o chlácholení, které má zakrýt onu nepříjemnou pravdu, že život nezačne vůbec.
Dost mě to zklamalo, neboť jsem si na stáří plánoval pořídit skromný bungalov na Bahamách a sepisovat tam paměti. Ale co bych tam psal, když můj život vlastně ještě nezačal? Z těchto pochmurných úvah mě probralo zazvonění telefonu. Máma se ptala, co bych si přál k narozeninám. Ta úleva, když mi tím nepřímo potvrdila alespoň to, že jsem se narodil!
Ať je to tak či onak, já mám naštěstí jeden život v záloze. Už několik let si ho buduju na facebooku a je to život plný humorných situací, který by se snad po jistých úpravách mohl stát námětem pro třeba slabší, ale o to bláznivější komedii s Pierrem Richardem v hlavní roli.
Jestli se toho dožiju tedy.
Komentáře k článku: Druhý život
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
