Druidi – doktor Scruton
Se starou, která byla vyštudovaná porodní bába, a s titulem MUDr. vydělával ročně tak kolem 300 000 kanadskejch. Dost dobrý. My to v tý době dotáhli občas tak na padesát, spíš míň.
Byli původně Skoti, česky jasný škoti.
Dával jsem mu přebytky zeleniny. Můj tabák nechtěl. My si od nich kupovali po sadách vejce. Takzvaný Happy ex. Když jsem zrovna neměl dva dolary, řekl zarmouceně, že mu to dám příště. Vejce byly skvělý. Jeho slepice žraly jen přírodní matroš – brouky a trávu, co zbyla po koních, a mrtvý včely – zrní nedostávaly. To by musel kupovat.
Žena Marie chytila v domově pro alzhajmráky svrab. Měl jsem s tím svý zkušenosti, jak ty potvůrky načapat.
Kámoš si to v šedesátejch taky pořídil. Bydleli jsme v tý době tři v jedný velký místnosti. Křídou jsme mu nakreslili, kudy se smí pohybovat.
Totéž jsme s dcerou udělali pro naši Mařenu.
Prádlo, povlečení atd. musela dávat do černýho pytle a my to hned nasypali do pračky.
Dr. Scruton byl nadšenec na svrab. Praxi kanadskou vodkroutil v Princ Ruppert, kde svrabu bylo hodně. Rozlišoval odrůdy a možná se po něm i nějaký jmenujou. To nevim jistě.
Marie se mu líbila a navíc prej měla svraba zvláštního. Nakonec ji z toho i vyléčil, a tak jsme lajny v domě vymazali. Mám rád lidi, který něco nadchne. Jednou jsem v rádiu vyslechl přednášku vědce, co propadl – úplně – studiu klíšťat. Mluvil o nich s takovou láskou jako básník, kterej se zrovna nešťastně zamiloval…
Podobný blázny potkáte všude a ve všech voborech lidskýho pachtění.
To bychom se ale zbytečně zapletli až do popisu toho, co bylo kolem. Třeba prales podruhý narostlej, i ten původní, do kterýho lidská ruka nešťourala deset tisíc let… Nechám to na jindy.
Soused Ken umíral. Bylo to jasný.
Chodil k nám pro zeleninu a vždycky říkal, že von to nežere, ale stará tvrdí, že je to prej zdravý atp. Jemu stačí k bifteku trocha hrášku…
Když Keníček onemocněl, skoro denně jsem ho navštěvoval. Starou zahnal – dost sprostě – a chtěl si povídat vo Londýně. Vyjmenoval hospody, kde se porval a kde a kolik toho s kámošema vypili. Některý lokály jsem si taky pamatoval… Měl radost.
Výjimečně u nás na ostrově zasněžilo.
Scruton, aby ušetřil za benzin, jezdil asi osm kiláků do ordinace na lyžích.
Přijel se takhle taky juknout na Keníčka. Zrovna jsme probírali hospody kolem Notting Hill.
Proklepnul Keníčka a pak řekl: Máš to, Kene, tak na dva tejdny a pak deš…
Já čuměl jak blázen. Pokrytecky vychovanej v Evropě jsem říkal: Dneska vypadáš dobře… nebo… vypadáš líp…
Scruton se s tím nemazlil. Pokáral ho, že je hrubej na starou, ať se smíří, ať furt nenadává, aby mohl v klidu odejít.
Za dva tejdny Ken zaklepal bačkorama.
Komentáře k článku: Druidi – doktor Scruton
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
