Divadelní noviny > Kritika Názory – Glosy
Duchovní zvířata divadla BRAVO!
Pohádka je magickým žánrem, který se promítá do života nás všech. Od tradičních přes moderní, od loutek po činohru, známe rozmanité spektrum pohádek na tisíce různých způsobů, přičemž tvůrci přicházejí se stále neotřelejšími nápady, aby uspokojili dětského i dospělého diváka. Pohádku Mimjové, kterou vytvořil Radim Vizváry a Losers Cirque Company v nově otevřeném branickém divadle, lze rozhodně považovat za tu z nejnápaditějších.
Mimjové. Foto: archiv souboru.
V zemi vycházejícího slunce se objeví zlá čarodějnice (Anna Polívková), která všem nešťastníkům, jež se jí dostanou pod rukou, vypíchává oči a postupně se snaží svým kouzlem podmanit si celou zemi. V této zemi ale také žije starý Mimstr (Radim Vizváry), který sice už nemá dost sil na to, aby čarodějnici porazil sám, ale náhodou se k němu zatoulají tři potulní a zprvu neotesaní hoši (Jindřich Panský, Matyáš Ramba a Mates Petrák). Z těch se pak starý Mimstr pokusí vychovat a vytrénovat pravé Mimji, aby společnými silami přemohli zlo. To si ale čarodějnice nenechá líbit…
Orientální tématika, kterou BRAVO! otevřelo své brány, sice není Čechám úplně cizí, ale pohádek z Blízkého východu (vyjma Alibaby) na divadelních prknech také mnoho nemáme, natož pak autorských. Příběh Mimjů je poměrně jednoduchý, nicméně je to právě orientace na prostředí meditativního a abstraktního Blízkého východu, který jednak působí poměrně exoticky, ale především otevírá inscenátorům dost tvůrčího prostoru, obzvláště co se týče propojení pantomimy a akrobacie s tématem bojového umění.
Mimjové. Foto: archiv souboru.
Ačkoliv se Vizváry s Losers nesnaží předvádět skutečná bojová umění, i jejich pouhá nápodoba v podobě akrobatických kousků je dost přesvědčivá na to, aby divák jakéhokoliv věku uvěřil jevištní realitě. Triky, které Losers předvádí s typickou ladností a lehkostí jsou doplněny o elegantní Vizváryho pantomimu, přičemž ani jedna z těchto disciplín není nijak zatěžkána snahou o l’art-pour-l‘artismu, nýbrž se zdáním uhlazenosti a elegance skrývají odlehčenou a zábavnou hru s tělem, která je doplněna o komické gagy.
Humor je stěžejní složkou inscenace. I když přítomnost čarodějnice reprezentuje drsnou podobu zla, která až hraničí s hororem (ať už mluvíme o jejích hadovitých pohybech či faktu, že na potkání vybodává oči, které pak nosí s sebou), přítomnost Mimjů s Mimstrem vnáší do inscenace lehkost a mladickou svěžest, která vyvažuje misky vah mezi zlem a dobrem. K vytvoření humorné atmosféry slouží v inscenaci buď zvuková pantomima, která je ozvláštněna a doplněna o akrobatické kousky, či záměrně přemrštěné reakce ve stylu postaviček z animovaných seriálů (například moment, kdy se jeden z Mimjů vyděsí a skočí tomu druhému do náruče). Touto hravou linkou doplňují tvůrci inscenace vážnější rovinu inscenace, v níž dominují prvky jako vnitřní balanc či souznění s vlastním duchovním zvířetem.
Mimjové. Foto: archiv souboru.
Finální proměna jednotlivých protagonistů v jejich duševně spřízněná zvířata je, vedle náročného pohybového kouzlení, snad nejpůsobivější moment inscenace. Půvab této proměny spočívá nejen v tom, že jde o zcela nečekaný wow-efekt, ale především je krása v tom, že není samoúčelný. Tvůrci k tomuto bodu postupným vývojem postav přirozeně spějí a dále s ním pracují – i jako obrovská zvířata dokážou totiž vykonávat akrobatické praktiky.
Mimo funkční souhru souboru Losers Cirque Company s Radimem Vizvárym je dílo ukázkovou symbiózou jednotlivých komponentů inscenace. Elegantní kostýmní návrhy Marka Cpina se všemi barvami hrajícím osvětlením Michaela Bláhy a zdánlivě orientální, přesto tvoří s výraznou hudbou Iva Sedláčka kompaktní, a především komplexní obraz, který doplňují postavy ve zdánlivě prázdném prostoru. Mimjové se totiž odehrávají v prázdném prostoru, a žádných kulis není třeba, jelikož vše potřebné si divák představí díky jasně čitelné herecké práci účinkujících.
Mimjové jsou fantastickou orientální akrobaticko-pantomimickou ukázkou toho, jak vypadá dobře vystavěná pohádka, v níž právě až souhra jednotlivých divadelních složek dává dohromady unikátní a funkční celek. Tvůrcům se daří nesklouznout ke zbytečnému dětskému zjednodušování či laciným fórům, ale svým uměním a kreativitou baví a kultivují diváky všech věkových kategorií.
Divadlo BRAVO! touto prvotinou nasadilo laťku vysoko. Řeč ale není pouze o inscenaci či celkové repertoárové vrstevnanosti, nýbrž primárně o tom, jak se celému týmu nově otevřeného divadla podařilo symbioticky propojit dva sobě si blízké divadelní jazyky, aniž by jeden převažoval druhý. Nezbývá tedy víc, než popřát nově otevřenému divadlu hodně štěstí a neutuchajícího elánu v těchto časech těžké nepohody.
///
Divadlo BRAVO!, Praha: Matěj Randár, Radim Vizváry a Petr Horníček – Mimjové. Režie: Radim Vizváry, scénář: Matěj Randár, Radim Vizváry, Petr Horníček, dramaturgie: Matěj Randár, hudba: Ivo Sedláček, kostýmní výtvarník: Marek Cpin, design zvířat: Tomáš Martin, scénografie: Petr Horníček, light design: Michael Bláha, zvuk: Karel Mařík. Hrají: Irena Kristeková, Radim Vizváry, Jindřich Panský, Matyáš Ramba a Mates Petrák. Premiéra 25. 9. 2020.
Komentáře k článku: Duchovní zvířata divadla BRAVO!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
