Důlní divadlo

Letošní osmý ročník festivalu Dream Factory Ostrava, který se konal ve dnech 31. května až 5. června, se vyznačoval několika výraznými dramaturgickými liniemi. A samozřejmě místem – podstatná část programu již tradičně probíhala v Dole Hlubina.

Linie Skauti a trampové nabídla nejen přehlídku tematicky spřízněných inscenací (například Hubte trampy, serou v lese z A studia Rubín či Medvědi z Klicperova divadla), ale především páteční a sobotní noční táborák v dole. Progresivní festival tak nabídl alternativní debaty diváků s tvůrci. Škoda jen, že sobotní dýchánek odlákal posluchače kapelám Mastix a Bři Medvědi. Návštěvnost divadelních představení byla ovšem dobrá, ba i skvělá, což na druhou stranu bylo občas na překážku, protože viditelnost (a vlastně i slyšitelnost) v nedivadelních prostorách je značně omezená.

V sekci Obdivovaná i zatracovaná Baarová byly představeny inscenace Pankrác ’45 ze Švandova divadla a Spolu z místního Absintového klubu Les, film Heleny Třeštíkové Zkáza krásou, konala se i debata s tvůrci (dramatiky a zároveň režiséry prezentovaných inscenací) Martinou Kinskou a Tomášem Vůjtkem. Na festivalu bylo uvedeno také pět inscenací režiséra Jana Friče – nejsilnější ovace sklidilo Mlčení bobříků z Divadla pod Palmovkou.

Poslední linie Shakespeare 400 nabídla povícero inscenací z celé republiky, největší pozornost však byla upnuta k site-specific projektu Jana Mikuláška Shakespeare na Hlubině. Tato svérázná shakespearovská inscenace, která vznikla jen pro festival, byla původně připravována pro bývalý obchodní dům Ostravica. Z důvodu dezolátního stavu budovy byla však na poslední chvíli přenesena do Dolu Hlubina. A, bohužel, to bylo na konečném stavu znát. Mikulášek si zvolil Shakespearovy sonety, které poměrně zdařile propojoval s hornickým koloritem. Ale z prostoru „nevytěžil“ všechny jeho možnosti. Nejpozoruhodnější tak nakonec byly scénografie a instalace Pavly Kamanové.

Za vrchol festivalu považuji dvě inscenace – Třetí lež Aleše Čermáka z pražské MeetFactory a Veľký zošit Jána Luterána z nitranského Divadla Andreje Bagára. Především pro možnost porovnání, jak předlohu Ágoty Kristóf zpracovali čeští a slovenští tvůrci. Obě inscenace byly minimalistické, s výtvarným akcentem, avšak ve výsledku odlišné, což je dáno také tím, že v Třetí lži ztvárňuje všechny postavy excelentní Jakub Gottwald.

Dream Factory jistě splnil rozmanité sny ostravských diváků.

Denní zpravodajství z festivalu naleznete na i-DN.