Dušan Hřebíček
(1962) Herec. Začínal v amatérském souboru Malá scéna ve Zlíně, potom pracoval jako pošťák na Valašsku a jako kulisák ve zlínském divadle. Rok byl elévem ve Večerním Brně a po vojně nastoupil jako herec do Těšínského divadla. Celkem 24 sezon byl v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, odkud odešel do Divadla Drak. V současné době je v angažmá v Národním divadle Brno.
Co vás přivedlo k divadlu
Setkání s Antonínem Navrátilem, zlínským hercem, pedagogem a silnou, rozporuplnou osobností. Ukázal mi, jak se dělá divadlo, dal mi příležitosti a takovou průpravu ve zlínské Malé scéně, že jsem mohl jít k profesionálnímu divadlu bez školy. Jsem mu za to vděčný.
Největší umělecký zážitek
Je toho hrozně moc, v různých žánrech. Ale kdybych měl vybrat jedinou událost, byl by to asi klavírista Glenn Gould a nahrávka jeho interpretace Goldbergových variací J. S. Bacha z roku 1981, rok před smrtí.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Asi bych pozval na čaj Dmitrije Šostakoviče a zeptal bych se ho na jeho lásku k Rusku a na to, jak se mu žilo pod Stalinovým dohledem.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Odsun Němců z našeho území po druhé světové válce – to za prvé. Taky příčiny českého strachu a xenofobie v současnosti a jejich VZNIK v teple našich rodin – to bych chtěl na divadle vidět nejvíc. A zároveň bych chtěl vidět víc opravdového hrdinství, kterého u nás bylo a je hodně, jen se o něm nemluví nebo neví.
Umění (výtvarné, literatura, film, hudba), které máte rád a kterému se naopak vyhýbáte a proč
Mám moc rád moderní tanec (420People, VerTeDance, Lenku Vagnerovou). Je to pro mě v českém divadle největší síla. Líbí se mi české dokumenty, ruská hudba 20. století, duchovní vyspělost starých kultur. Mám slabost pro slovenské herectví. Zajímají mě výtvarníci, kteří stojí mimo hlavní umělecké směry a jdou si svojí cestou (Boštík, Skála, Křížek, Sekal). Pomalost a jednoduchost v umění mám hodně rád, na rozdíl od roztěkanosti a hektičnosti, potřebě dokazovat, co všechno (třeba v divadle) je možné – to mě nezajímá.
Historická či současná osobnost/divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Evald Schorm by mi asi byl blízký svou láskou k hercům, svými pochybnostmi a svou potřebou co nejvíc „nevědět“ na začátku každého tvůrčího procesu.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Obdivuju všechny rostliny, zvířata a kameny bez rozdílu. Ale až po padesátce mi došlo, že pavouk mě po celou dobu chrání.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Těžko o tom můžu mluvit takhle obecně. Vždycky záleží na konkrétní přítomné situaci. Žádné kdyby neexistuje. Důležitá je pro mě úcta ke všem bytostem.
Divadelní sen
Hrát s výbornými kolegy v představení, které má smysl. Párkrát se mi splnil.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu
Učil bych hudebku a zeměpis (mám závislost na mapách).
…
Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?
Kritiku čtu, ale příliš se jí nezabývám. Vnímám ji spíš jako mocenský nástroj. Sebereflexe – to ano.
Komentáře k článku: Dušan Hřebíček
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
