Dva dodatky ke chvále tabáku
Šest let, asi tak před dvaceti lety, jsem nekouřil. Ani jedno žváro, i když doma lítaly talíře nebo jsem se záhadně, až bezdůvodně z něčeho radoval. Třeba když jsem přelstil pojišťovnu nebo banku. Takže šlo většinou o prachy, rozpozná pozorný čtenář. Správně, bylo to tak. Ale někdy šlo i o intimní vztah k vlastní ženě.
Když jsem típnul, bez varování, poslední cigáro… Tedy přesněji: jednou po snídani jsem si ho – to cígo – nedal.
Za tři dni jsem líp viděl, slyšel i cítil.
Chuť k jídlu (k dílu nevim) se vylepšila.
Po šesti letech, a teď je to už zmíněných dvacet let, se zase všechny ty smysly zhoršily.
Ale to se nedá na krabičkách tabákových výrobků uvádět.
Za prvý: je to moc dlouhý a ukecaný.
Za druhý: nejsem ani výrobce, ani ministerstvo zdravotnictví nekočíruju a těžko kdy v budoucnu, kterýho mi valem ubejvá, budu zastávat nějaký podobný posty nebo vlastnit manufakturu na cigára.
* * *
U snídaně v hotelu v Jihlavě si chtěl Karel Vachek – režisér – zapálit dýmku. Taktně jsem ho upozornil, že se tam asi nekouří.
Odešel rozčílený na chodbu, ale z tý ho taky vyhodili.
Když se vrátil dopít kávu, vypadal skoro až rozzuřeně.
Abych ho nějak potěšil, navrhl jsem mu: až zase budeš točit ty svý čtyřhodinový záznamy, polep auta podobnými nápisy, kterými nás od kouření zrazují sami výrobci tabákových tovarů, navíc s podporou ministerstva zdravotnictví.
Pár nápisů mě už teď napadá: Uhni, chodče, nebo z tebe udělám fašírku!
Nebo: Moje auto může zabíjet.
Pro lidi, co už bourali: Ještě mám krev na blatníku…
Taky: Auto řídí psychopat, t. č. poslanec.
Či: Přechod pro chodce zdržuje.
Zručný scenárista by jistě vymyslel daleko vtipnější cedulky šitý na míru řidiče.
Nebylo třeba vysvětlovat tak zkušenýmu rejžovi, jako je Vachek, že v záběrech by mělo bejt aut hodně.
Trochu mě mrzelo, když mi Vachek řekl, že už ten nápad má dávno.
Přišel jsem s křížkem po funuse.
Jako vždycky.
Komentáře k článku: Dva dodatky ke chvále tabáku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
