Dva roky s KritikLabem
Připadá mi to jako včera, když jsme na podzim 2019 v redakci zvažovali nabídku jednoho grantového okruhu Norských fondů, v němž Ministerstvo financí ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem, Arts Council Norway a Icelandic Centre for Research vyhlásilo otevřenou výzvu – světe, div se – na uměleckou a kulturní kritiku!
Protože z Divadelních novin vím, jak těžké je získat mladé autory chtivé psát a publikovat ausgerechnet kritické texty; a protože ve svém semináři kritiky hudebního divadla na Katedře teorie a kritiky DAMU jsem potkával zajímavé mladé lidi, kterým však chyběl intenzivnější kontakt s divadelní praxí; a protože vím, že regionálním divadlům chybí odborná reflexe jejich tvorby – dostavil se nápad: se studenty soustavně sledovat celou sezonu regionálního divadla, do kterého bylo možné dojet a vrátit se po představení autem. Vozili jsme tedy maximálně tři studenty, protože jsem musel jet i já jako řidič a jeden redaktor, nazvali jsme ho tutorem. Se studenty soustavně pracoval, naučil je praktické dovednosti jako stavbu textu, téma, název článku i třeba výběr fotek a redigoval jejich psaní o celé sezoně divadla. Studenty seznámil s vedením divadla a s herci, aby se dozvěděli něco o strategiích souboru a o podmínkách, v němž pracuje, než budou vynášet kritické soudy. Všechny texty studentů jsme na zvláštní záložce iDN (celkově jich je 74!) vystavili veřejnosti a zároveň poskytli divadlům pravidelnou kritickou odezvu. Pro divadla myslím nečekanou, studenty jsme měli k tomu, aby psali otevřeně, a mladé generace odjakživa zastávají vyhrocená stanoviska, což je dobře. Ve vztahu k regionálním činohrám to trochu drhlo, přirozeně, v Liberci dokonce došlo ke konfliktu. Škoda, že se výhrady neventilovaly v komentářích k jejich textům, vytratila se chuť věcně polemizovat. Naše společná škoda.
Oslovili jsme tedy Katedru teorie a kritiky, pro kterou vstřebat takový projekt do studijních plánů a napjatých nároků na studenty nebylo jednoduché a nějakou dobu se hledala optimální cesta. Pod patronací Jana Jiříka, který se v té době stával novým vedoucím katedry, nejvíc práce na přípravě odvedla Daniela Jobertová a tehdejší tajemnice katedry Tereza Sieglová: do projektu vnesly workshopy a besedy v divadlech.
Grant jsme obdrželi a od té chvíle nevěděli, kde nám hlava stojí. Včetně ekonomky Olgy Vlčkové, protože kontrolní zprávy a ekonomické výkazy Evropských fondů se ukázaly být na samé hranici našich úřednických možností a schopností. A to nám úředníci Ministerstva financí s agendou opravdu pomáhají.
Kvůli covidu jsme zahájili s půlročním zpožděním 1. září 2021 a první sezonu absolvovali v pocovidovém období. Přesto jsme žádné z divadel nemuseli ke spolupráci přemlouvat, jakkoli jsme jim přidělali práci. Prvním bylo Horácké divadlo v Jihlavě, regionální soubor se strategií oslovit mladé publikum tvorbou podobnou studiovým scénám. Druhým bylo Činoherní studio v Ústí nad Labem, studiová scéna pracující v regionálních podmínkách. Třetím pak Východočeské divadlo v Pardubicích jako dobře vedená v nejlepším slova smyslu „měšťanská“ scéna. Protože v Ústí i Jihlavě se strategie, které jsme chtěli studentům ukázat, v pocovidové sezoně pomaleji rozbíhaly, sledovali jsme obě divadla po celé dva roky a učinili jsme dobře. Východočeské divadlo fungovalo bezvadně, co jsme si od divadla slibovali, jsme dostali. Proto jsme pro druhý běh chtěli studentům nabídnout jinou variantu, zvolili jsme vícesouborové Divadlo F. X. Šaldy v Liberci.
Do Činoherního studia účastníky KritikLabu doprovázel první sezonu Vladimír Mikulka, druhou sezonu Vladimír Hulec, do Horáckého divadla Petra Zachatá a do Východočeského divadla i do Divadla F. X. Šaldy Radmila Hrdinová. Do Ústí se většinou jezdilo vlakem, do Liberce občas autobusem, ale jinak jsem jako řidič s KritikLabem najezdil pár tisíc kilometrů.
Studenti a studentky si také vyzkoušeli vést debaty se souborem i s diváky, a byla to škola drsná, leč potřebná. Na DAMU pro ně nad rámec výuky zorganizovali několik užitečných workshopů. A odhaduji, že KritikLab přispěl k promýšlení možností výuky kritiky na škole.
V rámci panelové diskuse 15. září na festivalu Divadlo v Plzni jsme KritikLab hodnotili s kolegy z DAMU a některých partnerských divadel myslím velmi pozitivně. Padly dotazy na možné pokračování projektu, dokonce i v hudebním nebo tanečním divadle. A vím o řadě divadel, českých i moravských, která se o možné zapojení do projektu zajímají. Tak třeba od příští sezony něco vymyslíme, rád bych projekt nabídl také kolegům v Brně a Olomouci.
To nejdůležitější nakonec: Už k nám, i do dalších tiskovin, píše několik autorů, které KritikLab objevil! Projekt skončil 31. října a všem, kdo se na něm podíleli, velmi děkuji.
Komentáře k článku: Dva roky s KritikLabem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
