Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Dvě náročné technické výzvy pro mladé tanečníky

    Tento text byl objednán ještě před uzavřením iDN.

    Tři lednové neděle za sebou měli diváci možnost vidět v Divadle na Vinohradech studentky a studenty Taneční konzervatoře hl. města Prahy v baletech Popelka a Don Quijote. Obě inscenace jsou uváděny pod hlavičkou souboru Bohemia Balet ve spolupráci s konzervatoří, přestože tento soubor, tvořený čerstvými absolventy konzervatoře, zastupovala na jevišti jen jedna účinkující, a to pouze v představení Popelka.

    Foto: Anna Rassmunsen

    Do srpna 2022 měl soubor Bohemia Balet osm členů. Na sezonu 2022/2023 jsme ale zatím schopni zaplatit jen dvě interní smlouvy. Je to problém hlubokého podfinancování tance oproti jiným uměleckým oborům, které by bylo možné označit za diskriminační. Nejsou to totiž rozdíly v tisících, ale v milionech korun. Jedná se nám o kontinuální celoroční činnost, která jediná může rozvíjet umělecké schopnosti mladých tanečníků a pomoci jim získat plnohodnotné profesionální angažmá. Do inscenací jsme proto nuceni zvát hostující tanečníky, kterým platíme za zkoušky a představení, vysvětlil umělecký ředitel souboru Jaroslav Slavický.

    Balet Popelka na hudbu Sergeje Prokofjeva v dramaturgické úpravě, choreografii a režii Jiřího Horáka byl uveden jako absolventské představení konzervatoře již v roce 2021. Od té doby s ním studenti úspěšně hostovali na různých regionálních scénách. Snahou bylo uvádět Popelku pravidelně také ve Stavovském divadle, podobně jako v předchozích letech například inscenace Děvčátko se sirkami nebo Oliver Twist, což se vzhledem k dramaturgickému plánu Baletu Národního divadla nepodařilo. Tato forma spolupráce konzervatoře a Národního divadla skončila se začátkem rekonstrukce Státní opery Praha v roce 2017 a již se bohužel neobnovila.

    Studentky a studenti sice vystupují v některých inscenacích Baletu Národního divadla, ale jedná se vesměs o role statistů, kteří svými pohybovými akcemi dotvářejí mizanscénu. I přesto si této spolupráce ceníme. Stát na jevišti společně s předními sólisty a sledovat jejich výkony může být pro řadu našich studentů motivací. K rozvoji jejich profesních dovedností to ale zdaleka nestačí. Pro studenty je taneční jevištní praxe nedílnou součástí studia, a proto realizujeme své vlastní inscenace. Nemáme ale finanční prostředky na to, abychom si pravidelně pronajímali komerční prostory. Už náklady na jednoduché dekorace, rekvizity, kostýmy a obuv se v případě Popelky vyšplhaly do statisíců korun, uvedl ředitel konzervatoře Jaroslav Slavický.

    Foto: Serghei Gherciu 

    Inscenace baletu Don Quijote na hudbu Ludwiga Minkuse, která měla premiéru v lednu 2023, je v tomto ohledu úspornější, na téměř prázdné scéně se chronologicky střídají – dle anotace – nejkrásnější taneční scény z tohoto baletu. Na rozdíl od představení Popelky doprovázel první i druhou premiéru Dona Quijota Symfonický orchestr Prahy 8, z jehož iniciativy byl balet zařazen na repertoár Bohemia Baletu. Dramaturgicky vychází z inscenace, kterou konzervatoř uvedla v roce 2004, choreograficky odkazuje na Maria Petipu, Alexandera Gorského a Fjodora Lopuchova, v úpravě a režii Jaroslava Slavického. Kostýmy a některé rekvizity ze stejnojmenné inscenace baletního souboru Státní opery Praha z roku 2012 zapůjčilo Národní divadlo.

    Dona Quijota jsme začali zkoušet se studenty 5. až 8. ročníku druhý týden v říjnu 2022 v rámci předmětu scénická praxe. Ze tří baletů, které nám orchestr nabídl, padla volba právě na něj především kvůli divácky atraktivním, různorodým a technicky náročným tanečním scénám, španělskému koloritu a dynamické hudbě. Pro amatérský orchestr, složený především ze studentů různých vysokých škol nebo pracujících, se jednalo o první nastudování baletní hudby. Dirigent Jáchym Svoboda, student posledního ročníku hudební konzervatoře, se mi přiznal, že poprvé dirigovat balet pro něj znamenalo zatím největší profesní zkušenost, dodal Jaroslav Slavický.

    Inscenace Popelka pracuje pouze s hlavní dějovou linkou známé pohádky, zřejmě z finančních nebo praktických důvodů. V reprodukované hudbě ze stejnojmenného baletu Sergeje Prokofjeva byly občas jednotlivé střihy až příliš zjevné. Dekorace suplovalo promítací plátno v pozadí scény, na kterém se střídaly obrazy Josefa Jelínka dotvářející místo děje. Na scéně se pak objevily jen nejnutnější rekvizity – krb, stůl, židle, koště nebo stojan na šaty. V tradičních třpytivě pohádkových kostýmech byly u hlavních postav upřednostněny dlouhé sukně do půli lýtek. Ve „hvězdném valčíku“ nebo pas de trois tří pomerančů nebyli diváci ochuzeni ani o typicky baletní tutu.

    Čistě klasickou choreografii, technickou náročností adekvátní dovednostem mladých tanečníků, zatančili studenti a studentky konzervatoře téměř bezchybně. Profesionálně zapůsobily tanečně-herecké výstupy především Lucie Matějové v roli Matky a Alisy Mykhailets společně s Barborou Tesárkovou v rolích Zlých sester. Velmi technicky působivý výkon předvedl Chikara Araki v roli Vílina pážete a Kyvadla. Keito Ijiri, studentka 8. ročníku, ztvárnila křehkou, něžnou a technicky jistou Popelku na výbornou. Nemile mě překvapil Richard Svoboda, absolvent TKP z roku 2021 a současný člen baletu Divadla F. X. Šaldy v Liberci, v roli Prince. Přestože se na jevišti objevil jen na pár minut ve druhém jednání, jeho výraz byl permanentně chladný s minimálním náznakem úsměvu, a to i během pas de deux s Popelkou. Náročnou partneřinu zastal s jistotou, ovšem v sólových variacích jsem od něj očekávala technicky lepší provedení.

    Foto: Serghei Gherciu 

    Před začátkem představení Don Quijote v krátkém úvodním proslovu Jaroslav Slavický vtipně upozornil na to, že balet bude bez Dona Quijota, tedy bez původního dějového rámce a několika hlavních postav. Sled jednotlivých výstupů ovšem odpovídal jejich posloupnosti v celovečerním baletu. Dynamické taneční výstupy navodily vášnivou španělskou atmosféru a jemně rozdmýchaly lásku Basila a Kitri či vtáhly do snového světa nadpozemských dryád. Vzhledem k tomu, že Symfonický orchestr Prahy 8 funguje na amatérské bázi a vystupoval bez nároku na honorář stejně jako tanečníci, lze mu jistě odpustit místy velmi disharmonické provedení jednotlivých partů a nesouhru. Pod taktovkou Jáchyma Svobody ale dokázal vytvořit rytmicky kvalitní hudební podklad pro taneční výstupy.

    Svižnou a technicky náročnou choreografii, zahrnující tradičně i charakterní tance, práci s vějířem, kastanětami nebo dýkami, zatančili studenti a studentky celkově velmi kvalitně. V hlavních rolích Basila a Kitri vystoupili na první premiéře ukrajinští uprchlíci – Alisa Mykhailets, studentka 6. ročníku, a Anton Troshchenko, student 7. ročníku. Technicky náročné pas de deux nebo sólové výstupy se neobešly bez větších či menších zaváhání, což je vzhledem k věku obou sólistů akceptovatelné. Přesto byla jejich interpretace jedněch z nejnáročnějších rolí tradičního baletního repertoáru herecky i technicky velmi solidní.

    Taneční konzervatoř hl. města Prahy se v povědomí odborné veřejnosti profiluje jako škola zaměřená na klasickou taneční techniku s vysokými nároky na uchazeče i studenty, což potvrdila i výběrem repertoáru pro lednová představení v Divadle na Vinohradech. Popelka je jako rodinný titul svou délkou a komickými výstupy ideální i pro menší diváky. Světově proslulý balet Don Quijote je v pražském Národním divadle dlouhodobě opomíjený, a proto si musíme cenit jeho každého kvalitního celovečerního provedení, byť ve zkrácené podobě.

    ///

    Bohemia Balet a Taneční konzervatoř hl. města Prahy – Sergej Prokofjev: Popelka. Choreografie, dramaturgie, režie Jiří Horák, scéna, kostýmy Josef Jelínek, baletní mistři Marie Hybešová, Zuzana Susová, světelný design Marika Blahoutová, zvuk Dagmar Skatulová. Premiéra 19. června 2021 ve Stavovském divadle (psáno z reprízy 15. ledna 2023 v Divadle na Vinohradech).

    Bohemia Balet a Taneční konzervatoř hl. města Prahy – Ludwig Minkus: Don Quijote. Choreografie Marius Petipa, Alexander Gorsky, Fjodor Lopuchov, dramaturgie, režie Jaroslav Slavický, scéna, kostýmy Josef Jelínek, nastudování Marie Hybešová, Zuzana Susová, Monika Čierniková, Nelly Danko, Jiří Horák, světelný design Marika Blahoutová. Premiéra 22. ledna 2023 v Divadle na Vinohradech.


    Komentáře k článku: Dvě náročné technické výzvy pro mladé tanečníky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,