Dvě ženy, jeden muž
Zaměřit se na komorní britskou dramatickou tvorbu je vděčné. O tom se už přesvědčilo mnoho souborů, které hledají silný příběh, ale zároveň hru pro malé obsazení i prostor. Ten, kdo pravidelně chodí do Divadla Ungelt, ví, že právě toto je doménou komorního divadélka v srdci Prahy, spolu s populárními hereckými osobnostmi.
Po excelentní inscenaci hry Simona Graye Brácha je tu další pro diváky či spíše divačky bezpochyby lákavý titul, vždyť na jevišti se představí dvě pozoruhodné herečky. Pro Terezu Brodskou je to návrat na scénu po deseti letech (naposledy se objevila v inscenaci hry Natálie Kocábové WTF, v letech 2015 a 2016 uváděné Divadlem Puls, předtím hrála do roku 2004 právě v Ungeltu ve hře Jak vraždili sestru Charlie). Naopak Jitka Smutná je tady „domácí“, momentálně vystupuje ještě v inscenacích Dovolená paní Josefy a Přítelkyně.
Pokud britský dramatik David Hare napíše hru, slavní herci a herečky se div nepoperou o možnost hrát v její inscenaci. Tak to bylo i v případě Nadechnout se života (The Breath of Life), kdy si možnost ztvárnit sokyně v lásce nenechaly uniknout dvě „dámy“ britského divadla Judi Dench a Maggie Smith. V té době jim bylo 68 let. I když autor hru napsal pro věkově rozdílnou kategorii, obě ženy odvedly nezapomenutelné výkony a doba uvádění byla o rok prodloužena, což je u činohry ve West Endu nevídané. Svým způsobem je tedy česká premiéra pro tvůrce výzvou, i když málokdo asi měl možnost vidět původní verzi.
Režisér Pavel Ondruch nic neponechává náhodě, a kromě tradičně pečlivě sestaveného programu vsadil na herečky, které na malé scéně autenticky fungují. Příběh je ovšem poměrně jednoduchý a jeho směřování (alespoň částečně) předvídatelné. Frances přijíždí na odlehlý ostrov, aby se setkala s Madeleine, nyní již bývalou milenkou jejího rovněž bývalého muže. Netradiční je, že „ta druhá“ je o více než desetiletí starší, nicméně se svobodomyslným duchem (je tu přímý odkaz k 60. letům minulého století), takže působí emancipovaněji a méně usedle. Zpočátku se ženy nenápadně oťukávají. Zatímco zahořklá manželka se snaží přijít na to, proč ji muž podváděl se starší ženou, ta druhá se úmyslně uzavřela do světa samoty. Rozhodně nechce přiznat prohru, naopak svůj momentální stav prezentuje jako chtěný. Vetřelkyni přijímá spíše s nechutí. Počáteční odstup se pochopitelně postupně rozplyne. Každá je opuštěná jinak, a přece podobně, takže získáváme stále silnější dojem, že ty ženy mohou mít dost společného. Jejich vzájemný dialog i snaha dopátrat se „pravdy“ však míří do ztracena. Divák se musí spokojit s vysvětlením, že některé věci a pocity se prostě nedají vysvětlit ani sdílet. A každému je tedy umožněno dotvořit si svoji verzi. Hare začínal jako experimentátor a politicky zaměřený glosátor, až poté se zaměřil na ženské charaktery, ale z jeho někdejšího způsobu myšlení se do jeho pozdějších her přenáší právě ona programová neurčitost řešení. V jeho textech nenastávají laciné či slzavé happy endy, jak to ostatně bývá i v životě.
Obě herečky si své role navlékly jako dobře padnoucí, byť trochu staromódní kabáty, dialogy provází napětí i úmyslné rozpaky a trapno. Jako celek tak inscenace působí lehce modelově. Vzájemné, chvílemi až zvláštně zpomalené sbližování postav dává prostor pro fantazii diváka (či spíš divačky). O těchto ženách na scéně se totiž nic podstatného nedozvíme, ale chlápka, který je okouzlil a poté se ztratil a v jejich životech a duších zanechal zející díru, si dokážeme představit docela dobře. Sečteno a podtrženo, Ungelt získal další lehce nostalgický a mírně vtipný titul se solidními hereckými výkony, který logicky zapadá do osvědčené dramaturgie divadla.
Divadlo Ungelt, Praha – David Hare: Nadechnout se života. Autor David Hare, režie Pavel Ondruch, překlad Kateřina Hilská, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová. Premiéra 8. ledna 2024.
Komentáře k článku: Dvě ženy, jeden muž
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)