Dvěma slovy: Dokonalá pitomost
Divadlo NaHraně, jež se systematicky věnuje britské dramatice, tentokrát sáhlo po hře Dokonalá pitomost Roberta a Davida Goodallových. Jde o adaptaci románu sira Pelhama Grenvilla Wodehousez roku 1938 Krédo rodu Woosterů, jež měla v Londýně premiéru v roce 2013 a o rok později obdržela Cenu Lawrence Oliviera za nejlepší novou komedii.
Scénograf Karel Čapek do prázdného prostoru umístil jednoduchou kovovou konstrukci, kterou herci postupně skládají a rozkládají, čímž postupně mění její význam FOTO ARCHIV DIVADLA
Na divadelní prkna přivádí hra komickou dvojici Wodehousových humoristických románů Bertieho Woostera a jeho sluhu Jeevese a mnoho dalších postav, ztvárněných třetím hercem. V inscenaci Šimona Dominika roli zahálčivého gentlemana Woostera a zároveň vypravěče příběhu ztvárnil Ondřej Novák, jeho chytrého sluhu a několik dalších postav Pavel Kryl a všech ostatních rolí se zhostila Barbora Vyskočilová.
Malý podkrovní sál Divadla Kampa zabydlel Karel Čapek jednoduchou scénografií: zachoval tři portály zakryté černými oponami, z nichž ten frontální orámoval zeleným kobercem. Do prázdného prostoru pak umístil pouze jednoduchou kovovou konstrukci, kterou herci postupně skládají a rozkládají, čímž postupně mění její význam: jednou je motorkou, jednou gaučem, jindy celým pokojem. Když se celá složí, představuje velkou krávu – zvětšeninu malé rekvizity, o kterou se celou dobu hraje. Wooster totiž divákům vypráví zapeklitou historku, kdy měl pro svou tetičku ukrást konvičku na smetanu ve tvaru kravičky, do čehož se postupně různým způsobem zamíchala řada příbuzných a známých, mezi nimiž musel Wooster vyřešit jisté vztahové problémy a zachránit sňatek a sám se při té příležitosti málem nechtěně oženil. Celé je to tak zamotané, až je to vlastně úplně jednoduché.
Téma lze v této situační komedii hledat jen stěží – jejím účelem je jednoduše bavit. Herci si své role užívají a ztvárňují je s velkou mírou nadsázky, často hraničící se záměrnou šarží, čímž dávají okatě najevo, že jsme v divadle. Divadelní hravost pak využívají i v práci s prostorem, když vykukují z oponami zakrytých portálů a Novák si na místě čelem k divákům vykračuje s deštníkem, či kostýmy, když je velikost jedné postavy zobrazena tím, že Vyskočilová sedí jiné osobě za krkem, a Kryl je oblečen do dvou kostýmů zároveň tak, aby byla vidět vždy jen polovina z profilu natočená k divákům.
Diváci se baví především vypadáváním herců ze hry – ať už záměrným, nebo nezáměrným. Představení začíná jakoby dříve, Wooster je diváky přistižen uprostřed holení, avšak ničeho se nezalekne, své přípravy s pomocí obou hereckých kolegů rychle dokončí, kolegy obsadí do potřebných rolí a začíná vyprávět. Sem tam některého z herců pochválí, jak dobře svou roli hraje, nebo jeho počínání ocení výbuchem smíchu, jindy zase upozorní diváky na nudnou pasáž. Když se pak náhodou některý z herců přeřekne anebo si mezi jednotlivými převleky zapomene sundat jistou část kostýmu, jsou tyto nedokonalosti vzaty do hry stejným způsobem – a to jak herci, tak publikem.
Jakkoli je tato hra s divadelností zábavná, bohužel se brzy vyčerpá a absenci tématu nevynahradí. A to se hraje dvě hodiny s přestávkou! V britské kultuře komedie funguje díky všeobecné znalosti Wodehousových románů; na českém jevišti je to jen obyčejná „pitomůstka“ pro zvednutí nálady.
Divadlo NaHraně – P. G.Wodehouse, R. a D. Goodalovi: Dokanalá pitomost. Překlad Jitka Sloupová. Režie Šimon Dominik, scéna Karel Čapek, dramaturgie Ondřej Novák. Česká premiéra 22. října 2017 v Divadle Kampa.
Komentáře k článku: Dvěma slovy: Dokonalá pitomost
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
