Kapitálová škola hrou
Michal Dočekal, ředitel Činohry Národního divadla v Praze, nastudoval v Divadle Husa na provázku inscenaci epochální trilogie Stefana Massiniho Dynastie s podtitulem Lehman Brothers. Úspěšný italský dramatik ji dokončil v roce 2013, byla přeložena již do čtrnácti jazyků a má za sebou mimo jiné úspěchy a ocenění na francouzských scénách, ale také doma, v Itálii. Provázkovské představení trvá s přestávkou přes tři hodiny, ale nastudování celého textu by zabralo nejmíň dvojnásobek času.
Tomáš Milostný a Milan Holenda v inscenaci Dynastie FOTO JAKUB JÍRA
Massiniho dílo vzniklo především jako reakce na hospodářskou krizi v roce 2008. Americká vláda jeden z největších a nejstarších bankovních domů v zemi finančně nepodržela, a tak museli Lehman Brothers po nějakých sto padesáti letech definitivně „kleknout“ a být rozebráni na součástky. Velký divácký úspěch Dynastie se dá vysvětlit také tím, že přináší výkladový klíč ke světu, který jako by už dávno přerostl normálním smrtelníkům přes hlavu.
Text trilogie se patrně nehraje celý ani nikde jinde, samotný autor ji koneckonců inscenátorům předkládá k volnému, leč zodpovědnému použití. Hru nelze pojednat jen jako rodovou ságu židovských přistěhovalců odněkud z Bavorska, neboť rodina Lehmanova je záhy vtažena a vpletena do osudů celé země a do prudkého civilizačního rozvoje Ameriky i světa v 19. a 20. století. Právě s tímto nepsaným požadavkem se Dočekalova režie vyrovnává znamenitě, a tak jsme – především v první části – svědky atraktivní třaskavé směsice amerických snů a tragédií. (Při černobílém pojednání postav i scény lze mít chvílemi i pocit, že jsme se ocitli v „bláznivém“ světě grotesky.)
Scéna je minimalistická: pár mikrofonů a v pozadí plocha z bílého trhacího papíru. Zbytek je na hercích. Je jich šest, s nimi jedna herečka-zpěvačka (Tereza Marečková), která zpívá, hraje na housle a klavír, a zahraje si – v mužské roli – Irvinga Lehmana. Protože je podnikání po výtce maskulinní sport, jsou ženy všech Lehmanů buď malovány na papíře, nebo je odehrají mužští herci – nejzdařilejší je série manželek posledního z Lehmanů, bezdětného Roberta (Milan Holenda), předvedená Martinem Donutilem, jenž sám ztvárnil postavu Herberta Lehmana.
O tom, je-li inscenace zdařilá, však rozhodují především dvě postavy. Z trojice bratří Lehmanů, kteří postupně dorazili do města Montgomery v jižanské Alabamě, nejstarší Henry (Adam Mašura) záhy umírá na žlutou zimnici, na zbývající dva čeká podnikatelské dobrodružství, „meziobchod“ s bavlnou, na němž zbohatnou přímo pohádkově. Jan Kolařík jako Emanuel Lehman a Tomáš Milostný v roli mladšího z obou, Mayera, předvádějí doslova herecký koncert.
V kaleidoskopicky reportážním ději není pochopitelně místo ani čas pro několikavrstevné rozvíjení charakterů – náročné jsou okamžité změny nálad nebo postojů, řada myšlenek či vyhodnocení situací může zůstat pouze v náznaku –, ale o to více musí být výrazné, přímo reliéfní, aniž by sklouzávaly do karikatur. K tomu připočtěme množství pohybů a vedlejších záskoků – a také postupné, byť nenápadné stárnutí obou otců-zakladatelů. Kolařík i Milostný uchopili své postavy protřelých, neústupných a v lecčems geniálních židovských obchodníků zevnitř, nejsou to „přehrané“ figurky z vtipů o Židech.
Spíš hudba Ivana Achera pracuje s židovskými tématy ne vždy prozřetelně, ale opakuje už zavedené stereotypy – vedle modlitby za mrtvé a hebrejsky zpívaných úryvků z Písma slyšíme jakousi klezmer kalamajku i několik muzikálových ohlasů. Místy jako by právě zde chyběl výše zmíněný civilizační přesah.
První, průkopnická část je živější a pestřejší než druhá – jednak, formálně, reportážní formát začíná být po dvou hodinách jednotvárný, jednak, historicky, „kapitál“ se postupně odpoutává od lidského faktoru a jeho fungování, takže specifické napětí není v druhé části přítomno tak intenzivně – a patrně ani tak zábavně.
Divadlo Husa na provázku, Brno – Stefano Massini: Dynastie. Lehman Brothers. Překlad Irena Novotná. Režie a úprava Michal Dočekal, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Ivan Acher. Premiéra 3. května 2017. (Psáno z reprízy 15. června 2017.)
Komentáře k článku: Kapitálová škola hrou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
