Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Edinburské ochutnávky 2013 (No. 2)
Zájem o dramaterapii mě zavedl na taneční vystoupení In Two Minds hongkongsko-britského uskupení Dancing Souls/Theatre SOMA.
Pětice aktérek komunikuje tok tělesných pocitů a duševních stavů prostřednictvím psychedelického tance, doteku a syrového básnického přednesu ilustrovaného filmovými dotáčkami. Jimi prokládá sekvence inspirované hereckou průpravou, jež jsou zaměřené na průzkum herecké interakce na základě zrcadlení výrazu, zvuku, intonace a jejich subtilních proměn.
Chan’s talent is in creating choreography pacy and vivid enough to be accessible but not so literal as to be crass. There are moments of brilliance – a pulsing human centipede yanking itself painfully forward then gently stroking its thighs is as fascinating as it is original. FOTO archiv festivalu
Třebaže se letos na Fringi urodilo hned několik produkcí zabývajících se tématy psychických poruch, In Two Minds (název se ani tolik neodkazuje na motiv patologického rozštěpení osobnosti, jako na pohyb významu napříč individuálním nastavením) přibližuje spíš techniku kreativní práce s pacienty než jejich vnitřní svět.
Nezdařený pokus o divadlo krutosti
Ne vždy je úmysl přiblížit danou metodu naplněn. V případě představení Artaud: A Trilogy anglické divadelní skupiny The Lincoln Company ustrne lákavý příslib evokace divadla krutosti na prvoplánové pornografické provokaci, která dnes spíš obtěžuje než šokuje.
Evokace divadla krutosti na prvoplánové pornografické provokaci spíš obtěžuje než šokuje. FOTO archiv festivalu
Reprodukovaná tibetská hudba podtržená pachem orientálních vonných esencí a doporučení uvaděček vyzout si obuv před vstupem do sálu (pro plnější senzuální zážitek) nenachází v celkovém kontextu opodstanění (vyjma rozehraného olizování nohou diváků).
The intention of Lincoln Company is to shock. They use all the tricks in the book, from hissing in audience members’ ears to licking our feet and portraying an angry orgy on stage. Problem is, it fails to do anything of the sort. We’ve seen it all before and in 2013 it doesn’t have any effect beyond boredom. I can’t help feeling Artaud: A Trilogy is basically an A Level drama piece gone wrong.
Taking inspiration from three short pieces by the renowned French maverick (Spurt of Blood, The Cenci and The Seashell & the Clergyman), the production sees three men and two women ploughing through vignettes in an attempt to assault the audience’s senses. We witness excess, rape, violence and, sometimes, moments of joy. There’s a lot of material, and it’s not nearly focused enough.
– Více na: Edinburgh Fringe Review: Artaud: A Trilogy
Musím přiznat, že začátek probudil ve mně zvědavé očekávání: projekce surrealisticko-expesionistických záběrů v černobílém provedení po vzoru němých filmů z třicátých let, kostýmní reminiscence dekadentního římského vojáka i obscénního kněze s vyobrazeným křížem na spodním prádle, odvážné ataky obecenstva, to vše připravovalo půdu pro zvrhlou černou mši. Otravně repetetivní orgie bohužel ale neposkládají prologem nashromážděný materiál do silného obrazu. Je zbytečné dodávat, že v době neomezeného přístupu k sexuálnímu obsahu na internetu a obecného uvolnění mravů na úkor církevních dogmat ztrácí takovéto „čtení“ Artauda svou naléhavost. Pokud ovšem nejde o ironickou parafrázi, žert mladého ansámblu, který si z ikony francouzského divadelnictví půjčuje, co je mu generačně nejbližší.
Artaud: A Trilogy. Repro archiv festivalu
První den mé účasti na festivalu se nachýlil a nezbývá než se těšit na setkání s českými tanečními soubory, které letos přijely na Fringe poprvé: VerTeDance, Spitfire Company & DAMÚZA, Tanterhorse/Miřenka Čechová. Držme jim palce.
Komentáře k článku: Edinburské ochutnávky 2013 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
