Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Edinburské ochutnávky (No. 5)
Shakespeare věčně živý
Edinburgh se tradičně neobejde bez Shakespeara. Nějaké jeho drama je často v nabídce hned několika souborů, a to od nejpietnějšího zpracování po nejdrzejší persifláž.
Přehlcena korektními nastudováními v londýnském divadle Globe rozhodla jsem se dát šanci druhé variantě. Protože každoroční festivalový cyklus Shakespeare for Breakfast mi místní divadelní kritik popsal jako zábavu pro středostavovské rodiče v naleštěných botách předvádějící svým dětem, jaká ‚cool’ legrace Shakespeare může být a že rozlévané kafe v tomto podniku není o nic lepší (recenzent použil ostřejší výraz), padla má volba na progresivněji znějící titul Shit-faced Shakespeare (Magnificent Bastard Productions).
Veškerý zdroj humoru visí na bedrech pro daný večer vybraného herce (v mém případě herečky), kterému pravidla hry uložila zlít se před představením takzvě „pod obraz“. FOTO archiv souboru
Přeplněné auditorium v půl dvanácté v noci, dokonce s diváky, kteří zaplatili vstupné, ale nebylo je už kam usadit (jen asi polovina z nich tu byla poprvé!), to vše slibovalo nezapomenutelný zážitek. Nikdo mě ale nevaroval: je-li vám třicet a jste zcela při smyslech, mnoho povyku pro nic vás rozpláče. Zápletka inscenace byla převzata z právě této komedie by, ale pochopitelně v ní nebylo ani zbla ze Shakespearovy rétoriky, zato ji rámovalo entrée kabaretiérky. Byla ohlodána na kost vánoční pantomimy (populární žánr v zemích Commonwealthu, který se řídí závaznými, snadno rozpoznatelnými konvencemi, jako je třeba hromadné bučení při odchodu záporného hrdiny ze scény doprovázené jeho zákeřným hurónským smíchem). Veškerý zdroj humoru visí na bedrech pro daný večer vybraného herce (v mém případě herečky), kterému pravidla hry uložila zlít se před představením takzvě „pod obraz“. Nemůžu se rozhodnout, jestli je nezajímavější sledovat děj, nebo opilou diváckou hvězdu, která představení „krade“ (nemá, myslím, cenu rozepisovat se o peripetiích představení). Ani evidentně obstojný herecký soubor na mrzuté tečce za mou letošní výpravou do Edinburgu nic nezmění.
FOTO archiv
Netřeba připomínat, že Fringe je festivalem tisíce možných tváří. Vždy si odvážíte mnohotvaré dojmy. Trochu jsem vás ale podvedla. Ty nejsilnější jsem si schovala do tištěných Divadelních novin… (vyjde v Dn 15/2013 – pozn. red.) Přeji hezký zbytek léta.
Komentáře k článku: Edinburské ochutnávky (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
