Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    DN 2

    Divadelníci jsou prý ti nejnamyšlenější lidé v celé společnosti, protože si namlouvají, že divadlo je vůbec nejušlechtilejší jev na světě – alespoň podle mínění ředitele DILIA Jiřího Srstky, které zveřejnil v naší rubrice Jak já to vidím.

    Pražské komorní divadlo je jedno z nejoriginálnějších těles současné české divadelní scény, a přece: koncem loňského roku to vypadalo, že svou existenci uzavře. Spor o výši dotace (pražský magistrát mu oproti srovnatelným souborům přispíval výrazně měně) vedl hybatele divadla Dušana D. Pařízka k rozhodnutí ukončit uměleckou činnost. Oboustranný kompromis však umožnil divadlu pokračovat. Kritické pohledy Jana Kerbra a Věry Ptáčkové na dvě poslední premiéry Pražského komorního divadla – Hosté a Weissenstein – publikujeme pod souhrnným titulkem Jedeme dál.

    O sobě, rodičích, kamarádech, svých názorech na domov i  svět, o cestě za divadlem a divadlem, o postoji k žánru pornofilmu v souvislosti s hlavní rolí v Kolečkově a Svobodově muzikálku Pornohvězdy hovoří s Vladimírem Hulcem herečka Švandova divadla Jana Stryková v obsáhlém interview, které jsme nazvali Při české hymně nebrečím. Je to neobyčejně upřímná a konkrétní zpověď. Žádné obecnosti, žádné fráze.

    V rubrice Kontext už řadu let recenzujeme nové české filmy, protože je s českým divadlem spojuje jeden důležitý činitel: herec. Tentokrát si Jiří Peňás vybral snímek, o němž se hodně mluví, 3 sezóny v pekle, a jeho kritický soud není příznivý. V recenzi Pekelný kečup z Bondyho m.j. píše: Obávám se, že během celého filmu nepřijdeme na to… proč by stálo (za to) do něj investovat dvě hodiny času – o lístku nemluvě. Já je pošlu redakci k proplacení, neboť ve snaze aspoň něčeho se chytit, jsem byl na filmu dvakrát, a kdo na to dneska má, pánové?

    V odpovědi Břetislavu Rychlíkovi (rubrika Dopisy bez hranic) Ludvík Vaculík nevylučuje, že si spolu přinejhorším budou psát také o divadle. Byť žasne, že v celých novinách se mluví jenom o jednom, jak u bláznů.

    A nakonec ještě pozvánka „k přisednutí“ k Dědově míse Milana Uhdeho (střídá se u ní s Janem Císařem). Uhde ji celou věnoval programům České televize na sklonku minulého roku včetně reprízy Hubačových Nezralých malin, aby případně zkorigoval svůj starý vztah vůči nim. Nestalo se. Podle Uhdeho (a mnohých jiných včetně pisatele těchto řádků) je to falešná a cynická muzika.

    Pokorně doufám, že v druhém letošním čísle Divadelek vás zaujmou nejenom tyto mé tipy, nýbrž i další články, a hezky vás zdravím.


    Komentáře k článku: DN 2

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,