DN 15
V patnáctém čísle Divadelních novin patří na kritických stránkách hlavní pozornost letošnímu festivalu současného tance a pohybového divadla Tanec Praha nazvaný Anamnéza tancem. Jeho autorka Nina Vangeli charakterizuje svůj dojem z předvedených inscenací takto: Svět je nemocný, svět šílí. To není žádná novinka. Programová základna festivalu nebyla příliš bohatá (…), některé diagnózy byly brilantní.
Léčba divadlem, léčba tancem, léčba moralitou, škoda, že léčebný účinek bývá tak pomíjivý, do druhého dne při návratu do nemocného světa na něj zapomenete. Brutální filmař Lars von Triér dělá všechno možné a nemožné, abyste na něj nezapomněli. To bohužel neplatí pro divadelní adaptaci jeho snímku Dogville, kterou připravila činohra Národního divadla v režii hostující Miroslava Krobota. Jana Paterová hodnotí základní problém inscenačního přístupu: Krobot volí styl, na který je zvyklý ze svého (Dejvického) divadla. Setkává se však se souborem, který pracuje odlišným způsobem. (…) Herci jsou samozřejmě schopni požadovanou autenticitu zahrát. Ale v tom spočívá omyl.
Jeden by si pomyslel, že tak zkušený režisér se nebude pokoušet importovat poetiku malé scény do Stavovského divadla, ale už se stalo. Na takové omyly má tvůrce právo, co si ale myslet o nekonečném televizním seriálu Divadlo žije!, které se jakémukoli kritickému zhodnocení vyhýbá širokým obloukem. Ve svých pravidelných posttelevizních úvahách Vladimír Just srovnává někdejší cyklus ze 60.let Zveme vás do divadla, uváděném Václavem Voskou, s dnešním pořadem. Můžete hádat jenom jednou, jak konfrontace dopadla. Vladimír Just v závěru dokonce navrhuje personální změnu: Tvrdí-li někdo, že se už dnes nevyskytuje žádný Voska, nikdy neslyšel o Jaroslavu Duškovi, Janu Burianovi, Jiřím Havelkovi či Vladimíru Hulcovi…
Za redakci Divadelních novin posílám kolegovi Vláďovi upřímné blahopřání k dobré společnosti …
Komentáře k článku: DN 15
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
