Encounter – posel jara (No. 1)
Při vstupu do akreditačního centra na divadelní fakultě JAMU se neubráním extatickému trylku. Vítám festivalovou sezonu mantrou drcenou mezi zuby a s radostí zjišťuji, že od loňska se tu nic k horšímu nezměnilo – vstupní rituály probíhají svižně, informační penzum je naprosto postačující a personál připravený, pohotový, přívětivý i půvabný. Okamžitě jsem pohlcen svůdnou atmosférou divadelního svátku a ochotně se jí nechávám unášet. Mé kroky následně směřují do Husy na provázku, kde svou letošní Encounter odysseu zahájím naplno.
Představení My anxiety pax a weapon, jímž se na letošním festivalu prezentuje Národní akademie divadelních umění Krakov, slušně navnadí našláplým, popkulturními odkazy neskrblícím úvodem, aby pracně nastřádané sympatie posléze promrhalo svou ubíjející druhou třetinou. Tezovitý, nepřesvědčivě burcující text Mateusze Pakula je interpretován coby výrazově nekonzistentní křečovitá besídka, v níž závažné myšlenky jsou alibisticky baleny do podoby krotké konzumní satiry. Káravě se prstem kýve, divák je drbán za uchem, nikdy se však nestává terčem, natož aby byl naplno zasažen. Přeškoda je nesporně přítomné energie zúčastněného hereckého ansámblu, kreativní scénografie i hravého light designu. Kde chybí ostré kontury a alarmující vyhrocenost občanských i uměleckých postojů a gest, rychle se dostavuje nuda, již nerozptýlí kabaretně opulentní pestrost, rozpačitě definované sexuální akcenty ani snaživý pokus o závěrečné grády. Publika chlad budiž mi svědkem. Líto mi jest!
Navazující představení Alice_(Ƨ) (based on Lewis Carroll) naštěstí hořkost rozpaků z předchozího programového chodu rychle maže. Němečtí studenti přispěli do letošní festivalové nadílky inscenací, v níž je nestárnoucí autorův literární odkaz důsledně analyzován zdánlivě strohými, ve výsledku ovšem okouzlujícími divadelními prostředky. Výchozím bodem je genderově neutrální hravá travestie, jež na první pohled může tuzemským divákům evokovat režijní rukopis Daniela Špinara a dalších místních epigonů německé divadelní estetiky 90. let. Prázdná manýra ani nežádoucí retro se ale naprosto nekonají, objekt uměleckého zájmu je ohledáván komplexně a s exemplární péčí, jež přirozeně zahrnuje důslednou dramaturgii, režijní akcent na kolektivní hereckou souhru i atraktivní audio-vizuální podobu díla. Alenčina exkurze do králičí nory, respektive za zrcadlo, je zde definována jako psychoanalytická pouť za poznáním vlastní identity. Jung s Freudem na sebe mávají na žánrové hranici horroru, pohádky a příběhu pro náctileté, odkazy na filmovou tvorbu Michala Hanekeho klepou na dveře tripové estetiky Davida Lynche a já se po celou hodinu bavím s rozkoší relaxujícího šaška samotného krále. Radost korunovaná skvostnými posledními vteřinami. Programová rado, protentokrát díky!
Následoval zahajovací večírek v prostorách ArtBaru Druhý pád. Hektický, bujarý a radostný. Jako jaro.
Na shledanou brzy!
National Academy of Theatre Arts in Krakow – Mateusz Pakula: My anxiety pax a weapon. Režie: Wiktor Loga-Skarczewski. Psáno z představení 2. 4. v divadle Husa na provázku.
Academy of Performing Arts Baden-Wuerttemberg – Lewis Caroll: Alice_(Ƨ) (based on Lewis Carroll). Režie: Pedro Martins Beja. Psáno z představení 2. 4. v Divadle na Orlí.
///
Více na i-DN: Setkání/Encounter
Komentáře k článku: Encounter – posel jara (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)