Encounter – posel jara (No. 3)
Ve své druhé polovině nabral brněnský svátek mladého divadla obrátky tradičně zběsilé. Enormní pracovní vytíženost mi sice v těchto hektických časech dopřála jen trojici inscenačních zážitků, jež se ale ukázaly být poměrně výživnými. Pojďme okusovat!
Antický mýtus o králi Oidipovi interpretovaný optikou ostrovního etna nijak nepoztrácel svůj vlastní étos, rituální charakter, jednoznačně čitelnou dějovou linku ani kontakt se současností. Foto Encounter
Každý rok se na Encounteru snažím neminout vystoupení souboru z krajiny nejvzdálenější. Tato setkání totiž bývají pulsujícím dotekem s odlišnými divadelními tradicemi, poetikami i vnímáním světa, a nezřídka se tak stávají zřídlem žádoucí inspirace. Po loňském zjevení z Izraele se v ročníku letošním této úlohy zhostili studenti z Filipín, konkrétně z katolické university De La Salle v Saint Benilde. I oni si přitom k inscenaci zvolili klasické antické téma. Trójanky tak vystřídal Oedipus Rex.
Filipínští uchazeči o řidičský průkaz k Thespidově káře vtrhli na jeviště Divadla na Orlí s ohromující energií, jež by jim i jaderná elektrárna Temelín mohla závidět. Antický mýtus interpretovaný optikou ostrovního etna nijak nepoztrácel svůj vlastní étos, rituální charakter, jednoznačně čitelnou dějovou linku ani kontakt se současností. Jazyková bariéra padla jako zdi Jericha, a já se (KONEČNĚ!) skoro vůbec nemusel dívat na titulky. Použití prvků národního bojového umění, lidových krojů i tradičních hudebních nástrojů bylo naštěstí na hony vzdáleno sterilní esoterice skan-zenu a jiných podobně neživotných vývozních artiklů. Namísto oživlých suvenýrů jsme dostali temperamentní, aktuální a audiovizuálně vtahující inscenaci jednoho z kořenů světové dramatiky. Závěr prudce gradujícího představení vyždímal ze svých aktérů zbytky fyzických sil a jejich herecká pokora, oddaně sloužící kolektivu, se přirozeně stala jedním ze zdrojů následné katarze. Intenzivní zážitek pro divadelní antropology i zájemce o současné umění mimoevropské. Pro studenty herectví pak jednoznačně memento!
Kritické výboje, obsažené v Dürrenmattovu Romulovi Velikém, jsou v tvůrčí gesci Claudie Bossard permanentně přetírány třeskutou zábavností nikoli nepodobnou estrádě. Foto Johannes Gellner
V následujícím odstavci se pravděpodobně ocitnu v ostrém rozporu s velkou částí zúčastněného publika, nemohu ale jinak. Nezpochybnitelný divácký úspěch inscenace Romulus the Great Univerzity hudebních a performativních umění z rakouského Grazu je totiž spíše důkazem převládajících diváckých preferencí, než suverénních kvalit předvedeného artefaktu. Představení sice razantně začíná živě prezentovanou citací motivu z písně legendárních levicových crossover bouračů Rage Against The Machine, leč ihned poté se uchýlí do bezpečných vod divadla pro (malo)měšťáky. Kritické výboje, obsažené v Dürrenmattově dramatické předloze, jsou v tvůrčí gesci Claudie Bossard permanentně přetírány třeskutou zábavností nikoli nepodobnou estrádě. Brechtovské inscenační postupy navlečené do kostýmu Františka Ringo Čecha. Nepochybné schopnosti ansámblu hereckého i hudebního propůjčené krotké, pseudopolitické řachandě. Toto není podvratná hra s pokleslostí, ale pokleslost sama, servilní k aktuálním potřebám mas, tedy něco, proti čemu autor Romula Velikého celý život aktivně bojoval. Představení navíc negraduje, ale postupně se propadá z původní, alespoň formální svěžesti do ubíjející závěrečné letargie. Potom je úplně jedno, že scénografie velmi dobře oživuje dva základní inspirační zdroje textu, totiž antiku a politiku, zabydlením jeviště kombinací amfiteátru a kartotéky/kanceláře/soudní síně a vynikající živá hudba je skutečným srdcem ideově sporného pokusu o aktuální čtení Dürrenmatta. V prostoru a čase, jenž by měl patřit revoltě, se snaživě kyne davům a mně je smutno. Za autora i zúčastněné. Husa na hořko!
Čechovův Racek v prostoru HaDivadla opět potvrdil vlastní totální nadčasovost i mezinárodní srozumitelnost svého disharmonického skřeku, jenž stále vábí k nápodobě i aktuálním interpretacím. Foto Encounter
Bloudění 29. ročníkem brněnského Encounteru však bylo z hlediska inscenačního zakončeno velmi šťastně. V pátečním bulharském představení Seagull, Seagulls….The Seagull! totiž mé hledání došlo zaslouženého cíle. Čechovův Racek v prostoru HaDivadla opět potvrdil vlastní totální nadčasovost i mezinárodní srozumitelnost svého disharmonického skřeku, jenž stále vábí k nápodobě i aktuálním interpretacím. Inscenace kompletně naplnila parametry, které na festivalovou produkci obvykle aplikuji: byla vizuálně originální a umělecky vábná i bez znalosti jazyka, v němž je primárně komunikovaná, jasně ideově argumentovaná a artikulovaná, a to nejen v propagačních materiálech, ale především na jevišti, a v neposlední řadě precizně zahraná. Anton Pavlovič byl opět mladý, vtipný, posmutnělý i bouřlivý. Rozradostněn jsem, i dojat. Skvostný finiš divadelního maratonu i slavobrána k nočnímu veselení. Co víc si přát? Epilog brzy!
De La Salle-College of Saint Benilde, Manila (Filipíny) – Sofokles, Jean Anouilh: Oedipus. Režie: Riki Benedicto. Psáno z představení 4. 4. v Divadle na Orlí.
University of Music and Performing Arts Graz (Rakousko) – Frederich Dürrenmatt: Romulus the Great. Režie: Claudia Bossard. Psáno z představení 4. 4. v Divadle Husa na provázku.
New Bulgarian University, Sofie (Bulharsko) – A. P. Čechov: Seagull, Seagulls….The Seagull! Režie: V. Vicharova and A. Ivanova. Psáno z představení 5. 4. v HaDivadle.
///
Více na i-DN: Setkání/Encounter
Komentáře k článku: Encounter – posel jara (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
