Epos o současnosti
Soubor Sasha Waltz & Guests, významný aktér na poli současné německé taneční scény, zavítal do Brna vůbec poprvé. Choreografie SYM-PHONIE MMXX pro tanec, světlo a orchestr je příkladem par excellence, jak může tanec svým specifickým jazykem tělesnosti a energie vyjadřovat poetický a současně naléhavý komentář k aktuálnímu stavu společnosti.
Detailní propracovanost scén s důrazem na obrazy davu, z něhož občas vystoupí dvojice či jednotlivec, vytváří efekt neustálého a nikdy nekončícího dění (Sasha Waltz
Ačkoli se SYM-PHONIE MMXX vyznačuje ve svém čistém a jednoduchém, neefektním pojetí na první pohled vysokou měrou (nejen) pohybové abstrakce, choreografka Sasha Waltz nezapře své kořeny v tradici německého tanztheateru, velmi politického žánru jevištního tance. Podobně jako choreografka Pina Bausch, za jejíž pokračovatelku bývá Waltz často považována, je i ona vnímavou a analytickou pozorovatelkou společenského dění, což proniká do jejího choreografického jazyka a práce s tělem v prostoru, aniž by musela ilustrovat.
SYM-PHONIE MMXX je koncipována, jak sama Waltz avizuje, jako svého druhu gesamtkunstwerk a žánrový obraz 21. století. Hudbu pro choreografii, svou vůbec první skladbu pro tanec, na zakázku složil současný rakouský skladatel Georg Friedrich Haas. Často ponurá a někdy až nepříjemně drásavá hudba tvoří poměrně temnou atmosféru pro sled živých obrazů, jež se v důmyslném light designu (David Finn) střídají a vzájemně prolínají na pozadí monumentální stěny obložené pozlacenými čtverci, která zakrývá celý horizont scény (Pia Maier Schriever). Polonahých těl tanečníků a tanečnic, oděných v béžových a černých řízách s dlouhým rukávem či bez rukávů, dlouhých a krátkých sukních či dlouhých volných kalhotách, jako by bylo nepočítaně. Ačkoli jich tančí jen devatenáct, vzájemné prolnutí a detailní propracovanost scén s důrazem na obrazy davu, z něhož občas vystoupí dvojice či jednotlivec, vytvářejí efekt neustálého a nikdy nekončícího dění. Podobně jako na žánrových obrazech Pietera Bruegela nebo Hieronyma Bosche není na scéně místo, kde by neprobíhala akce.
Choreografický jazyk se skládá jednak z náročných vázaných tanečních variací bohatých na různé zvedačky a výraznou práci paží a trupu, jednak z jednoznačných významotvorných gest (například hrození zvednutými pěstmi) a mimiky (němá křičící tvář), občas se zapojením hlasitého dechu v momentech, kdy hudba utichá. Tělesnost a energie tanečníků a tanečnic dávají obrazům nebývalou konkrétnost. Lze říci, že žánrový obraz společnosti 21. století, který Waltz vytvořila, je mozaikou vyrovnávání se s bytím v chaosu, z toho plynoucího utrpení a zoufalství, vzpoury vůči systému, rezignace, vzájemného neporozumění, odcizení a touhy po blízkosti. Interpretačně zůstává choreografie ve své abstrakci otevřená. Avšak tu a tam lze spatřit v tělech na scéně obraz či situaci, která se zdá nějak povědomá nebo známá, dotýká se něčeho, co vnímáme jako problém nebo charakteristiku společnosti, v níž žijeme, ať se to týká naší intimity, nebo dění ve veřejném prostoru.
Waltz ale nabízí odstup. Jako by vyprávěla o naší době z perspektivy vzdálené budoucnosti, kdy už neexistuje lidská civilizace v podobě, jak ji známe dnes, neboť vinou nějaké neurčité katastrofy zanikla a transformovala se. Naše současnost tu získává podobu starověkého eposu. Dojem epičnosti a jisté cizosti evokuje společně s výtvarným a hudebním pojetím choreografie také její silné vyvrcholení. Zmíněná pozlacená stěna v průběhu představení totiž zmizí, respektive je nenápadně vytažena nad scénu a v závěrečné části začne velmi pomalu klesat v horizontální poloze k zemi. Teprve v ten moment některá těla zmítající se v obrazech pod ní upnou pozornost k tomuto hrozivému monumentu zářícímu jako slunce. Tanečníci a tanečnice se postupně a rozvážně vytrácejí ze scény a nechávají prostor klesající stěně. Někteří s pozorností a postojem vůči ní, někteří bez. Vyprávět tento příběh jako by bylo nesmírně důležité, neboť je třeba si připomínat, že každodenní dění je symptomem něčeho většího, čeho jsme si doposud nevšimli.
Sasha Waltz je sociálně i politicky angažovanou tvůrkyní, která využívá svého vlivu a na společenské debatě se podílí také aktivitami mimo svou uměleckou práci. Od roku 2015 kontinuálně rozvíjí pod hlavičkou Education and Community různé diskusní i tvůrčí programy jak pro profesionální, tak laickou veřejnost. Za pozornost stojí dva statementy z anotace těchto aktivit na webových stránkách: Sasha Waltz & Guests si je jakožto veřejně podporovaná kulturní instituce vědoma svého dílu zodpovědnosti za společenské prostředí. – Cílem aktivit Sasha Waltz & Guests/ Education and Community je zprostředkovat transdisciplinární znalosti společnosti ještě v širším měřítku a přispět tak k otevřené, empatické a svobodné společnosti. Takto organizovaná snaha o přesah umělecké tvorby a naplňování společenské role umění sice není v kontextu českého divadla a tance neznámou, ale ani běžnou praxí. V současné době si živé performativní umění bohužel musí svou pozici složitě vyjednávat, jakkoli je pro zdravou společnost podstatné. Je pozoruhodné, jakou inspirací je v tomto ohledu Sasha Waltz jak po čistě tvůrčí stránce, tak po stránce osvěty a vedení dialogu.
Sasha Waltz & Guests, Německo – SYM-PHONIE MMXX pro tanec, světlo a orchestr. Choreografie, koncept a režie Sasha Waltz, hudba Georg Friedrich Haas. Premiéra 13. března 2022 ve Staatsoper Unter den Linden, Berlín (psáno z uvedení na DSB 21. května 2023).
Komentáře k článku: Epos o současnosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
