Proč dávám přednost tělu?
Ke stodvacátému výročí narození Etienna Decrouxe (1898–1991) vydalo nakladatelství JAMU pod názvem Slova o mimu knihu jeho sebraných statí Paroles sur le mime jako vůbec první kompletní překlad této mezi světovými odborníky známé publikace.
Otec moderního mimu či gramatik moderní pantomimy, Francouz Etienne Decroux (1898–1991) vybudoval v průběhu let 1928–1991 metodiku pohybové výchovy, která se stala v různých variantách a inovacích jeho významných žáků – Thomase Leabharta, Jacquese Lecoqa, Marcela Marceaua včetně našich současníků – tvůrčí metodou nebo východiskem dalších pedagogických systémů.
Na komplexní seznámení s názory muže, který je řazen mezi přední osobnosti světového umění dvacátého století, jsme čekali opravdu hodně dlouho. Decroux byl u nás po léta hlavně citován a výchovný systém jeho mime corporel se k nám zprostředkovaně šířil od přelomu padesátých a šedesátých let. Dělo se tak hlavně prostřednictvím praktického přebírání technických cvičení a vypracovaných scénických etud Decrouxových žáků Marcela Marceaua nebo Jeana Soubeyrana, jak bychom se s nimi mohli setkat hlavně v tvorbě a pedagogice Ladislava Fialky, který je zakomponoval do své pohybové poetiky. Decrouxovu techniku je však možné aplikovat také jako obecně užitečnou výchovu k vysoce náročnému uměleckému pohybu podobně, jako činí choreografové moderního tance pracující s klasicky školenými tanečníky.
Podle Eugenia Barby je Decrouxova metoda tělesného mimu (mime corporel) spolu s pravidly klasického baletu jediným uceleným systémem, který je srovnatelný s orientální tradicí.
V těchto souvislostech je nutné zdůraznit, že Decroux odmítal pantomimu, jejíž těžiště spočívá ve vyprávění příběhu; podstatu čistého mimu shledával v zobrazování tělem. Jeho kniha Paroles sur le mime, která je souhrnem jeho vybraných statí z let 1939–1962, byla vydána v roce 1963 u Gallimarda. Konečně vyšla – pod názvem Slova o mimu – také česky péčí několika překladatelů a se zasvěcenou předmluvou Pierra Nadauda, vedoucího ateliéru Fyzického divadla v Brně. Většinou jsou to eseje shrnující různé stupně Decrouxova hledání základních principů mimu. Suma jeho poznatků je doprovázena množstvím konkrétních detailů z tehdy aktuální problematiky života a umění.
Texty samozřejmě vycházejí ze stavu Decrouxova dobového povědomí o teoretických problémech oboru. Úvahy jsou bezprostředním dokladem jeho absolutní životní identifikace s vizí nového umění mimu. Mám rád mim s povahou mluveného divadla, který tancuje, jen aby zobrazil tanec, píše ve svém textu Dva protichůdné pohyby z června 1952 (str. 79). Přesně tím vystihuje komplexitu svého uvažování. Mim jako projev divadelní komunikace tělem, jako tanec, jenž dokáže vyjádřit emoce i příběh.
Úvodní autobiografické pasáže připomínají, že se Decroux Copeauovou zásluhou ocitl v centru právě probíhající druhé reformy divadla. Podstatnou část knihy ale tvoří jeho hledání technických principů moderního mimu (Pravidlo zkratky; Pravidlo protiváhy; Hierarchie orgánů lidského těla; Svalová a kloubová nezávislost; Mechanika těla anebo mobilní geometrie; Splývavost, náraz, zpomalení; Sugestivita nehybnosti – úloha postoje) zapsané někdy hovorovou formou, jindy tematicky uspořádané pro potřebu publicity vlastních lekcí.
Text českého překladu je autentický a není upravován. Jeho pořízení bylo nepochybně velkým oříškem pro specifický způsob autorova vyjadřování, kombinujícího hovorové pasáže s teoretickými úvahami a praktickými postřehy ze života. Zásluhou osvíceného vedení JAMU, dnes již nežijícího prof. Josefa Kovalčuka a vedoucího ateliéru fyzického divadla Pierra Nadauda splatila česká kultura svůj dluh vůči oboru, jímž se české divadlo proslavilo na světovém fóru ve druhé polovině dvacátého století, ale má i dnes řadu talentovaných vyznavačů a následníků.
Decroux byl typ průkopníka, který v kvasu avantgard dvacátého století volil cestu laboratorního experimentu. Dnes jeho učení umělecky rezonuje zejména s vlnou abstraktivismu, která zasáhla naše mimické divadlo a tanec na přelomu nového tisíciletí. Uvedu zde alespoň shrnutí, kostru svých myšlenek: herec je pouhopouhý mim; mim těla je skutečná technika; technika ochraňuje toho, kdo ji ovládá, před dvěma tyrany – módou a učiteli; technika vylučuje podprůměrnost, využívá běžný talent a velebí génia, píše v jedné ze svých posledních (nedatovaných) úvah nazvané Diváckým návštěvníkům naší školy (str. 176). I proto – či právě proto – je velmi dobře, že jedna z jeho zásadních knih shrnujících jeho celoživotní zkušenosti u nás vyšla. Škoda jen, že nebylo možné přiložit ke knize CD s filmovým záznamem Decrouxových lekcí.
Etienne Decroux: Slova o mimu / Paroles sur le mime. Překlad Míša Šmakalová, Lenka Blandin, Pierre Nadaud, Nora Obrtelová, česká předmluva Pierre Nadaud, předmluva z roku 1963 André Veinstein. Vydalo Nakladatelství JAMU, Brno 2018, 194 stran.
Komentáře k článku: Proč dávám přednost tělu?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
