Divadelní noviny > Kontext

Eva Pilarová (9. srpna 1939 Brno – 14. března 2020 Praha)

Je nebezpečné dotýkat se hvězd

Jako by nestačila počínající pandemie s koronavirem a vyhlášení stanného práva chaotickým prolhaným premiérem Andrejem „Respirátorem“ Babišem, rychle přišla další přesmutná zpráva, že po dlouhé nemoci smrt vysvobodila 14. března z utrpení osmdesátiletou všestrannou vynikající zpěvačku Evu Pilarovou.

Dovolím si neopakovat stokrát omletá fakta o jejím životě ani to, že ji Josef Škvorecký trefně korunoval na „FitzPilarku“, a pokusím se na ni zavzpomínat tuze osobně, protože mě provázela životem tak či onak skoro padesát let. Poprvé jsem se s ní potkal, když v Třeboni Československá televize točila jakousi obskurní rybářskou estrádu a já ji požádal o krátký rozhovor do Jihočeské pravdy, kam jsem psal zatím jen o fotbale. Choval jsem k ní nesmírný obdiv, ve druhé polovině šedesátých let měla jednu perlu za druhou a její duet s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd dodnes považuji za jeden z nejblýskavějších klenotů. K osmnáctiletému gymnazistovi se chovala velmi vlídně a přívětivě. Samozřejmě jsem tehdy nemohl tušit, že už se sami sebe jen tak nezbavíme.

Posléze jsem začal psát do Melodie a v roce 1977 znectil její recitál s Milošem Kopeckým Randevú pro Evu v Divadle Komedie. Když jsem napsal o Jánu Roháčovi, že opět režíruje spíš nábytek na scéně než pěvkyni, která si pořád posedávala na starodávných židlích a u svícnu, chtěl mě potom v jednom klubu škrtit. O dva roky později jsem podobně „sejmul“ Známost paní E. v Klicperově divadle v režii Zdeňka Pošívala s partnery Milanem Drobným a Darkem Vostřelem, ale tentokrát mě kupodivu nikdo nerdousil. Znovu jsem se rmoutil nad slabým novým repertoárem a povzdychl si, že z Lásky nebeské a Mistra Paganiniho se nedá žít věčně. A tříoktávový hlas planí.

Mezitím Pilarová vystoupila po Gottově boku s hanebným projevem při Antichartě v Divadle hudby, což se snažila vysvětlit až v roce 1991 v nehorázné knize polopravd Vzpomínání. Poslední zásadní krok k sebelítostivé očistě však podnikla až před deseti lety, když do zpravodaje trutnovského festivalu Open Air poskytla kajícnou zpověď. Vše odpuštěno! Chtěl jsem jí za ten čin poděkovat, ale předběhl mě polonahý Ivan Martin Jirous, který se s ní v zákulisí vřele objímal. Načež předvedla naprosto fantastické vystoupení a rozjásala tisíce pankáčů a hipísáků.

Ach, přes všechny uvedené výhrady, opět nám odešel kus mládí!

• Autor: Jan Rejžek
• Publikováno: 31. března 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Eva Pilarová (9. srpna 1939 Brno – 14. března 2020 Praha)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ