Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Evropu odvál čas… II.
V aktuálních DN 19/2016 vyšla reportáž Martina Macháčka z Divadelní Nitry 2016 nazvaná Evropu odvál čas aneb Divadelná Nitra 2016 a Slovensko. Nabízíme pasáže, které se do textu z prostorových důvodů nedostaly.
red.
///
Evropu odvál čas aneb Divadelná Nitra 2016 a Slovensko II.
Má Evropa perspektivu? Lze ji zachránit? Potřebuje to vůbec? Co to je být Evropan a jaká z toho plyne zodpovědnost? Podobné otázky navrtávaly atmosféru celého ročníku a pochopitelně i hostitelského výběru.
Jama deravá
Vedle v tištěných DN 19/2016 reflektovaných produkcí, byl další slovenskou inscenací, která se na Divadelní Nitře objevila, projekt Michala Vajdičky z bratislavského divadla Astorka Korzo Jama deravá, který – přiznaně – přebírá koncept starší inscenace Árpáda Schilinga.
Podobně jako u Europeany nebo Buržoazie Jana Mikuláška se bezejmenný dav tekutě přelévá z jedné situace do druhé. FOTO archiv Divadla Astorka
Podobně jako u Europeany nebo Buržoazie Jana Mikuláška se bezejmenný dav tekutě přelévá z jedné situace do druhé. Když představení, zejména v začátku, rozkrývalo obecnější problémy rozvíjejících demokracií východního bloku, bylo velmi zábavné. Několikahlavá skupina, kterou lze s nadsázkou přirovnat ke slovenským stereotypům a archetypům totiž do vlastních řad bezmilostně cílí. Vajdička do celku ale začne míchat aktuální kauzy a jména jejích aktérů. Inscenace se tím rozpadá a pro neznalé kontextu se stává naprosto nesdělná. Vajdička se totiž od začátku neuměl zřejmě rozhodnout, zda chce nazkoušet lokální satiru za cenu, že jí bude rozumět specifické publikum nebo inscenaci, ve které se stáhne ke globálnějším otázkám. Na festivalovém uvedení bylo ovšem jedno specifikum. Málokdy je děkování herců hodné zápisu, ale při repríze v rámci Divadelné Nitry došlo k neobvyklému sociologickému jevu. Troufám si soudit, že převážně slovenské publikum se hned po skončení představení zvedlo ze židlí a ve stoje přešlo do frenetického potlesku, který ale po několika málo okamžicích až šokujícím způsobem utichl. V rychlém střihu pak znenadání začali opouštět svá sedadla, jakoby neprožili žádný pocit nějaké kolektivní sounáležitosti.
Solo Lamentoso
Vrcholnou slovenskou produkcí festivalu bylo – aspoň pro mne – Solo Lamentoso performerky Slávy Daubnerové, jež mohli vidět i čeští diváci na nedávném festivalu Divadlo Plzeň.
V bitvě Evy N. nešlo o to uhájit jeden dům v celém městě, ale vyvzdorovat si z malého pokoje důstojnost před celým světem. FOTO archiv festivalu
V rámci série performancí o výjimečných ženách si tato pozoruhodná osobnost slovenské scény vybrala asi tu nejnepravděpodobnější (anti)hrdinku – Evu N. V pohraničním městečku Štúrovo několik let tyranizovala nepříjemným zvukem a blogovými zápisky své sousedy. Z malicherného sporu se postupně stala válka, jakýsi „Stalingrad mezi dvěma ploty“. V bitvě Evy N. nešlo o to uhájit jeden dům v celém městě, ale vyvzdorovat si (velmi netradičně a zákeřně) z malého pokoje důstojnost před celým světem. Po technické stránce brilantní produkce na pomezí tanečního divadla a audio instalace kladla ambivalentní a nejednoznačné teze a otázky. Byla otevřená různým interpretacím a výkladům a navíc v sobě kloubila humor s melancholií. A tolerantní Evropu odvál čas…
///
Více na i-DN:
Politické divadlo pokračuje… I.
Politické divadlo pokračuje… II.
Evropu odvál čas aneb Divadelná Nitra 2016 a Slovensko (DN 19/2016, str. 13)
Sláva Daubnerová: Nevadí mi, když si vylámu zuby (DN 16/2016, str. 12)
Komentáře k článku: Evropu odvál čas… II.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
