Exorcista
Spitfire Company pokračuje v prudké ofenzívě premiérou One Step Before the Fall, „silového tance“ Markéty Vacovské v režii Petra Boháče. Inspiroval je životní příběh Muhammada Aliho, boxera a drsného bojovníka proti útlaku černochů. Ozvěna boje za práva rasově diskriminovaných je paralelou (výslovněji artikulované) vzpoury proti diskriminaci v oblasti gendru v předchozím sóle Miřenky Čechové z tvůrčí dílny Spitfire – S/he is Nancy Joe. V případě nového představení zůstal politický aspekt v pozadí, skryl se v obecném hlasu všech „uražených a ponížených“ vyflusávajících si plíce, aby uhájili svou integritu.
Tanečnice/zápasnice Markéta Vacovská v boxerském ringu. FOTO ARCHIV SOUBORU
Scénou je boxerský ring nad úrovní hlav publika z prvních řad, takže když se tanečnice/zápasnice vrhne v bojovném amoku do pružných provazů, zůstane v nich viset nebezpečně nízko nad publikem. Téma se realizuje skrze metaforu osamělé posedlosti boxera. Je jím jemná blondýnka v decentních černých kalhotách a bílé košili, z nichž se v úvodu svléká a rituálně sundá i drobné náušničky. Místo nich třímá o chvíli později v ruce lesklé zvonivé karabiny, když jimi v rychlém letu rázně upevňuje provazy. Vzadu, v odstupu od scény, v šeru za zvukovým pultem stojí zpěvačka (Lenka Dusilová) s hlavou jen lehce nasvícenou; bedlivě ji pozorujeme, víme, že tu má jít o duet zpěvu a tance.
U opačného rohu ringu se však v pozadí ze tmy vynořuje bledě nasvícena ještě jiná, mužská tvář v brýlích, chladná, neúčastná (Petr Boháč). Pod přelivy hlasu zpěvačky začneme vnímat, že muž údery do gongu rytmizuje představení, udává trvání vyčerpávajících akcí tanečnice, jako když se zahajuje a ukončuje boxerské kolo. A tehdy objevíme, že skutečný dramatický vztah tu není mezi tanečnicí a zpěvačkou, jejichž energie tu jen paralelně plují prostorem, ale mezi tanečnicí a bledým mužem. Ovládá ji jako exorcista. Ani černé zpevňující řemínky, které si omotala rituálně kolem zápěstí, ji neochrání před pohledem brýlí. Až magicky to připomíná rozdělení partu v mysterijním japonském divadle nó, kde hlavní postava šite, okázale kostýmovaná a maskovaná, má pro sebe celý prázdný „ring“ japonského tradičního divadla, zatímco v rohu na okraji scény stojí šedě a mnišsky oděný deuteragonista waki bez masky a jakékoli mimiky. Nesmí konkurovat vzhledem ani výrazem protagonistovi; jeho funkce není expresivní, ale exorcistická – přiměje běsa vyjít z postavy, a tak se postava projeví ve své pravé podobě a karmicky vysvobodí.
Tanečnice pracuje v běsovském rytmu s náhlými zvraty, škuby, údery pěstí do vzduchu a prudkými kontrasty, natěsno střídá gesta výbojů a debaklů, pohyby taneční a bojové, precizně se trestá a s velkou fantazií vysiluje. Je nakročena k extázi a přece exaktně pracuje na novém osobním tanečním dialektu. Jsou v něm i momenty zatínání, křečí a třasů, inspirované i Parkinsonovou chorobou Aliho. Ve skutečnosti je však její choreografie autonomním výkonem, příběhem jejího vlastního těla a jeho/její tvořivé vynalézavosti i odolnosti. Ve finiši polyká ze sklenice čiré vody – jako magický amulet – a posléze zase vyplivuje – jako část své duše – průhledný chránič zubů. Exorcismus dokonán?
Markéta Vacovská, Lenka Dusilová & Spitfire Company & DAMÚZA: One Step Before the Fall. Koncept, režie Petr Boháč, choreografie, tanec Markéta Vacovská, hudba, zpěv Lenka Dusilová, scénografie Petr Boháč, Jeník Bubal, light design Martin Špetlík. Premiéra 29. listopadu 2012 v divadle UFFO v Trutnově. (Psáno z pražské premiéry 2. prosince 2012 v ROXY/NoD.)
Komentáře k článku: Exorcista
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
