Expresní služba tápajícím
Teenageři patří mezi ohrožený živočišný druh, to dobře víme alespoň od Salingerova bestselleru. I v našem divadelním světě se řadí mezi bezprizorné; festival Divadla v Dlouhé 13+ je vzácnou výjimkou, která nás nutí si všímat, že oproti drogám, internetu a jiným exitům z reálného světa nemají dnešní puberťáci mnoho na výběr. Režisér Zdeněk Potužil má pro přecitlivělé „puberťáky“ slabost i pochopení. Před časem divácky úspěšně inscenoval v Divadle Rokoko např. Deník Adriana Krtka anebo Romea a Julii s mladistvými hereckými představiteli. Dneska se k této divácké skupině vrací pod obnovenou značkou Divadla na okraji. Viděl jsem obě jejich produkce – Náš tatínek má vždycky pravdu a Expres Praha Radotín aneb Cirkus náš vezdejší. Věcně vzato, nejde o divadelně strhující inscenace, nýbrž o poctivou službu dospívajícím – nejistým a tápajícím. V případě Expresu se navíc ideálně prolnul autor s režisérem: Pavel Bušta vydal své povídky napsané v sedmnácti letech coby „adolescentní zápisky“ v Mladé frontě, režisér vzal svou hereckou grupu, vyzkoušenou již v prvním projektu (Miroslav Pánek, Alena Mihulová, Marek Ronec) a vytvořili inscenaci, která vyplňuje prázdný prostor mezi divadlem pro děti a divadlem pro intelektuálně již sebevědomé maturanty. Klub mladých diváků by mohl zajásat, že může nabídnout představení, s jakým by se diváci „13 +“ mohli identifikovat. Raději se budu opakovat: nejde o strhující, provokativní, uhrančivé divadlo, jaké Potužil vytvářel v plné síle, ale o pokorný pokus navázat skrze hlavní postavu Petra – Klauna rozhovor s těmi, kteří mají ve svém komplikovaně adolescentním životě oprávněný pocit, že se s nimi nikdo nebaví.
Divadlo na okraji – Pavel Bušta: Expres Praha Radotín. Scénář a režie Zdeněk Potužil, scéna Luděk Souček, hudba Franz Schubert. Premiéra 27. ledna 2013 v Divadle v Řeznické.
Komentáře k článku: Expresní služba tápajícím
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)