Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž
Express Filmovka 2020 (No. 2)
Express Filmovka 2020: Nedělní rozjímání i výprasky!
https://www.youtube.com/watch?v=vg8XH-idB4w
V den sváteční jsem do prvního kinosálu vtrhl nezvykle brzo. Pod přirozeně autoritativním vlivem půvabného, motivačně nekompromisního a po filmových zážitcích divoce lačnícího doprovodu jsem odhodil svou odvěkou tendenci k nedělnímu lenošení – a již v brzkém dopoledni křepce vyrazil za ohledáváním příslibů východních. A snímek Atlantida (Atlantis, 2019) ukrajinského tvůrce Valentyna Vasjanovyče mne bohužel hořce zklamal. Scenárista, režisér, střihač a kameraman v jedné osobě sice ve své výtvarně suverénní dystopické vizi sebevědomě odkazuje na širokou paletu významných inspiračních zdrojů (Metropolisem počínaje, zhruba třetím Vetřelcem konče), pod jeho opulentními obrazy však číhá vyprázdněný patos, setrvačnost – a především absence dramaturga. Emoce nefungují, děj je předvídatelný na světelné roky dopředu, práce s neherci se vyznačuje akcentem na principy loutkového divadla, rovina symbolická dosahuje úrovně užhorodských supermarketových výloh a pod stereotypním plynutím vln filmového času se rychle vynořují slizká chapadla vládnoucí nudy. Vrcholem nezvládnutých ambicí je pak samotný závěr filmu, kdy po celkem působivé tečce následuje rutinně explicitní erotická scéna, a zbytečně doslovná coda. Kolaps, jenž neomluví ani (zřejmě politicky motivovaná) cena benátských Horizontů. Škoda.
Izraelská Anatomie atentátu (Yamim Noraim, režie: Yaron Zilberman, 2019) je ve svém tvůrčím přístupu jednoznačně ideově spřízněná s politickou linií umělecké tvorby Olivera Stonea. Temperamentnímu vizuálu i funkčním hereckým výkonům však nohy podráží přílišná užvaněnost snímku a přebujelá stopáž. Zavádějící je navíc i český titul filmové rekonstrukce: Zilberman rozhodně neusiluje o komplexní pitvu příčin a následků hraničního činu, jeho záměrem je pokus o v rámci možností objektivní náhled na postupný propad lidské osobnosti do nejhlubšího náboženského fanatismu. Nesoudí, definuje. Obrazově vtahující, argumentačně přesvědčivý, bohužel však ve složce dialogické značně ubíjející, a v dusném prostředí po střechu zaplněné Sportovní haly v poslední třetině takřka nesnesitelný zážitek. Ovšem ve zdraví přežili jsme!
Citově rozjitřen večerním loučením s milým doprovodem, jenž odjeti musel pracovním povinnostem vstříc, jsem následně usedl od pohodlných sedaček biografu Hvězda, abych sledoval Wajdovy Slečny z Vlčí (Panny z Wilka, Polsko, 1979). Předání výroční ceny AČFK In memoriam polskému velikánu i jeho životní partnerce, legendární scénické výtvarnici i herečce Krystyně Anně Zachwatowicz-Wajdové bylo důstojné, přiměřeně srdceryvné i vtipné. A film sám zestárnul jen málo. Vítaná oáza audiovizuálního poetismu, jenž přesvědčivě dokazuje Wajdův vynikající adaptační smysl, jedinečný výtvarný talent i schopnost balancovat mezi hereckými prostředky filmu a divadla.
Ráznou stopku mé rostoucí nostalgii pak vystavil nekompromisní nářez Neporazitelný: Vykoupení (Undisputed III: Redemption, USA 2010). Tam kde nepomůže vína dvojka, dorazí Tě Jurij Boyka!
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Express Filmovka 2020 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
