Fabreho výzva Smrti
Divadlo bylo a je událostí. Vejít do sálu, posadit se a očekávat, co se bude dít na jevišti – to je rozměr, který žije svým vlastním životem. Každý to vidí jinak, ale jedno mají všichni v divadle společné: okamžik těsně předtím, než se začne hrát, když už jsou všichni na svých místech a čekají, až se něco stane. A to něco může, ale také nemusí přijít. Právě to se ale stalo v inscenaci Preparatio Mortis Jana Fabreho. Dvacetiminutová ukázka z této inscenace byla pod stejným titulem předvedena již na avignonském festivalu v roce 2005. Během uplynulých pěti let se divadlo vyvíjelo a také samotný Fabre se dopracoval k jinému výrazivu, prozkoumával jiné hlubiny a zákruty. Princip trápeného ženského těla již tento velký umělec i řada jiných využil mnohokrát; jenže postavit tělo na scénu a donutit jej ke krajnostem není vždy dostatečnou zárukou, že vznikne umělecké dílo skutečně živé a vzrušující.
Černá opona se k uzoufání pomalu otevírá, a přitom jaksi mimochodem proměňuje měřítka: katafalk pokrytý květinami působí na první pohled jako obrovský objekt, skoro jako prehistorický monolit, když se ale naplno rozevře celý prostor, stane se čímsi nevýznamným, nepatrným, ztraceným. Pod květinami se zavrtí Annabelle Chambon, jako mrtvola, která pomalu ožívá. Postava oblečená do hrubého prádla, které nepůsobí ani trochu sexy, se začne zběsile pohybovat, s obscénní mimikou a s melodramatickými výbuchy tělesnosti znásilňuje prostor, zůstává však v kontaktu pouze sama se sebou a se záplavou květin, které postupně ztrácejí okvětní lístky, stonky i tvar a mění se v sadistický nástroj, určený k týrání těla i psýchy.
Ve vizuálně líbezné druhé polovině představení se Annabelle Chambon ocitá uvnitř katafalku, který není ničím jiným, než skříní plnou můr (ty jsou oblíbeným Fabreho hmyzem), a v němž dech stoupající podél sklel vytváří mlhoviny mizejících obrazců.
Mohlo by to být docela zajímavé. Nikoli nové, ale určitě dobře udělané. Jen kdyby to všechno nebylo tak rozvláčné, jen kdyby se každý detail neopakoval tak zdlouhavě a sterilně. A kdyby se to, co mělo být krutě výsměšnou hrou s ikonickými křesťanskými funerálními objekty, nezměnilo v intelektuálně chladnou a nepřístupnou uměleckou onanii.
Text je převzat z italské verze, otištěné v časopise Krapp’s Last Post .
Překlad Vladimír Mikulka
Jan Fabre – Preparatio Mortis. Choreografie a výprava Jan Fabre. Psáno z vystoupení na festivalu Romaeuropa v Teatro Palladium v Římě.
Komentáře k článku: Fabreho výzva Smrti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
