Divadelní noviny > Rozhovor Zahraničí
Fabian Hinrichs: Umění neslouží k ilustrování poznatků
Pražský divadelní festival německého jazyka vyvrcholí 7. prosince 2024 ve Stavovském divadle představením ja nichts ist ok z Volksbühne Berlin. Poslední inscenace dvojice Pollesch/Hinrichs je zároveň vzpomínkou na významného německého dramatika, režiséra a příležitostného herce Reného Pollesche, který zemřel 26. února letošního roku. Protagonistou je spoluautor Fabian Hinrichs, mimo jiné již dvojnásobný Herec roku německojazyčné oblasti, který nám v předstihu poskytl krátký rozhovor.
Fabian Hinrichs. Foto: Markus Nass
Zavzpomínáte na spolupráci s René Polleschem?
Vyjadřoval jsem se k ní už mnohokrát. Stručně řečeno si myslím, že v rámci kompletní Reného tvorby ji nelze tak úplně považovat za typickou a charakterizující. Fakticky vzato, po celých čtrnáct let jsme byli dramaturgicko-režijní a autorská dvojice, v tom smyslu uzavírali i smluvní vztahy, dělili si honoráře a tak dále. Divadlo, které jsme spolu dělali, nás změnilo a jak se zdá, ovlivnilo spoustu lidí, což pro nás bylo vždy velmi cenné.
Ovlivní jeho odchod současnou divadelní scénu?
Takzvanou tradiční divadelní scénu asi významněji nezasáhne, protože na Reného vždy nahlížela jako by byl jedním z mnoha. Na prestižní divadelní přehlídku Theatertreffen ho pozvali všehovšudy dvakrát. Jistě, pro někoho je i jediné takové pozvání velká čest, ale dvě pozvání během dvaceti pěti let pro jednoho z největších divadelníků poválečné doby? To je směšné, trapné i ostudné a o stavu německé divadelní kultury to mnohé vypovídá. Ovládají ji lidé honeckerovského myšlení, kulturní činitelé bez vkusu a estetické orientace. Umělci jako byl René, kteří spojují hlubiny s nebeskými výšinami, nejhlubší smutek s lehkovážným humorem, jsou zde v podstatě nenáviděni.
Přiblížíte nám impulzy a motivace, které vedly ke vzniku autorské inscenace ja nicht ist ok (ano nic není v pořádku)?
Chtěli jsme vybočit z předchozí práce. To jsme chtěli vždycky. Stále zbývaly rozhovory, sny, tušení, myšlenky, pocity… a těmi jsme se řídili.
Kromě herectví jste studoval historii a filozofii, zajímal jste se o studia práv a politologie. Proč zvítězilo divadlo a využíváte ve své práci znalosti z výše uvedených oborů?
Naštěstí jsem se dalece vzdálil říši potřeb. Za příznivých okolností mohu žít životem renesančního muže se vším, co k tomu patří: tělesná zdatnost, četba, hudba, Erós, rodina, společenský život, cestování. Všechno dohromady. Ale v umění nepomůže nic tolik jako neštěstí, obzvláště neradostné dětství.
V mediatéce Arte.tv je ke zhlédnutí záznam site-specific politické frašky Ein Volksbürger (Občan z lidu), ve které ztvárňujete populistického premiéra s charismatem a talentem herecké hvězdy. Obohatilo vás to novými poznatky z psychologie mas a moci?
Podle mého názoru není umění určeno k získávání znalostí nebo k ilustrování poznatků.
A jak spolu souvisí umění a aktivismus?
Umění a aktivismus spojuje to, že jde o věci veřejné, nic víc. Neexistuje forma aktivismu, která by byla uměním.
Foto: Thomas Aurin
Jste nejen divadelní, ale také filmový, televizní a rozhlasový herec. Co si myslíte o současném divadle a jeho místě v kulturním a uměleckém světě?
Od vzniku kulturně-průmyslové hegemonie je divadlo vtaženo do obranného boje, stejně jako literatura a hudba i výtvarné umění. Tento boj vedou různí aktéři různými prostředky a pomocí různých strategií. Mám pocit, že všudypřítomné mikroporty, které namísto přímočarosti jen banalizují, a tisíce inscenací, které připomínají morálně-politické úvodníky, drtí sílu a potenciál divadla.
Na jevišti čišíte energií. Kde ji berete a neunavuje vás pak každodennost?
Na jevišti jsem silnější, zranitelnější, intenzivnější, ale také senzibilnější než mimo něj. Do všedního života to vnáší opojení, otřesy. Ačkoliv nejraději jsem s rodinou, to je každodennost, kterou miluji! Jen ty povinnosti mi ubírají síly.
V roce 2024 si s PDFNJ připomínáme i 100. výročí úmrtí Franze Kafky. Co vy a Kafkovo dílo?
Přečetl jsem od něj téměř vše. U nás doma je tématem nekonečných diskuzí, manželce vadí, že dílem prosakuje negativita a beznaděj. Kafkovo dílo se zabývá jak nihilistickou noční můrou moderních konkurenčních systémů, tak drcením uměleckého subjektu mezi požadavky a realitou. Ale také ničením snů a cílů jednotlivce ze strany mas a institucí, které masy ovládají. V tom všem Kafka je a bohužel zůstává velmi aktuální.
Koho považujete za skutečně velkého myslitele dnešního globalizovaného světa?
Nikdo takový neexistuje. Je jich mnoho.
Komentáře k článku: Fabian Hinrichs: Umění neslouží k ilustrování poznatků
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
