Divadelní noviny > Burza Paměti, záznamy a deníky

Fanouškům baletu odešel idol

Možná se titulek zdá nadnesený, ale ti, kdo Miroslava Kůru znali a pamatují, mi dají za pravdu. Bohužel nás pamětníků je už jen hrstka.

Jitka Vašutová a Miroslav Kůra v taneční inscenaci Milá sedmi loupežníků (choreografie Věra Avratová, Státní divadlo Brno, 1967). Foto archiv Zdeňka Prokeše

Jako malá holka jsem chodila do baletu a za baletní představení, ve kterém tančil „Mirek“, jak mu všichni říkali, bych dala duši. Byla to krásná éra Machovových baletů a na konci představení se z „bidýlka“ ozývalo Ků-ra, Ků-ra… a z postranní lóže padaly na rampu kytičky z našich zahrádek. Mirek měl všechno – techniku, herecký projev, přirozenost, zjev, charisma.

Psal se rok 1951 a z politických důvodů, které jsem tenkrát nechápala, Mirek musel z Národního divadla odejít. Na nástupišti před rychlíkem do Košic posmrkávali jeho věrní fanoušci. Po pár letech se nám, k velké radosti, vrátil a čas šel dál.

Dokončila jsem studium na Taneční konzervatoři a šla do angažmá do Brna. Jednoho dne nastoupil nový šéf – Miroslav Kůra. Od té doby věřím, že když si něco moc přejeme, tak se nám to splní. Stalo se, že na plese u Kapuletů jsem já, Julie, potkala Romea. Velké obavy a tréma z Mistra Kůry byly pryč. Byli tam jen Romeo a Julie a nic jiného jsem nevnímala. Nikdy na to nezapomenu.

Sbohem, Mistře, sbohem, Mirku…

Jitka Bartošová Vašutová, emeritní sólistka baletu Národního divadla Brno