Fata morgana za sklem
Mám rád Arnošta Goldflama jako člověka i autora a jeho hry, například U Hitlerů v kuchyni či Vratká prkna, považuji za možná vůbec nejoriginálnější texty v řadě současného českého dramatu. Mám rád Ypsilonku, která výrazně ovlivnila mé pohledy na divadlo a vlastně i můj život. A ve svém věku krajně nerad píšu negativní recenze na cokoli. A tak jen s lítostí a z profesionální povinnosti nevzdat slíbené zadání referuji o nové Goldflamově hře Let do nebe aneb Fata morgana premiérované v autorově režii ve Studiu Ypsilon.
Pouštní lovci (zleva Pavel Nový a Oldřich Navrátil) chystají svůj destruktivní vpád do nevěstince FOTO JAN ČERNOCH
Nu, hře, je to spíš scénická koláž situací a epizod podle Karla Poláčka, Ivana Wernische a Daniila Charmse, především však od samotného Goldflama. Jedna je o továrníkově rodince, jejíž slavnostní večeři naruší vpád páchnoucího bezdomovce, devastujícího její členy i majetek. Druhá o neskutečné dobrosrdečnosti mecenáše Hlávky, který rozhazuje mince i bankovky chudákům. Ve třetí postavy A, B, C, D vedou v kavárně absurdní rozhovor ukončený sebevraždou poslední trojice označené písmenem, k níž ji rafinovaně dovede figurka A. V jiné zase dva „pouštní lovci“ zdevastují nevěstinec včetně jeho ženského personálu, bordel se nakonec vznese do oblak a strážníci, kteří se jej pokoušejí zadržet, všichni zahynou. A v další odpudivý klaun s kytarou vyřvává dávný estrádní popěvek Ane-anekdoty, ty má každý rád a v pauzách pak vypráví vtipy o klasicích ruské literatury: pamatuji si tu zpěvánku z rozhlasových silvestrů v padesátých letech v podání Vlasty Buriana, stínu kdysi velkého komika, ubitého tou totalitní dobou, a přišlo mi hodně nevkusné jej dneska zpřítomňovat. A aby toho nebylo dost, je tu ještě oživlá mrtvola vystupující z hrobu anebo počestný úředník pronásledovaný odporným obrem.
Nejsem tak neznalý, abych nepoznal, že všechny tyto epizodky jsou zavěšeny na udičce nesmyslu a hledat v nich logiku by byla pošetilost. A že jsou traktovány v parodické rovině, často jako persifláže a ohlasy nejrůznějších literárních a divadelních žánrů, hororem počínaje a absurdním Ionescem a makabrózním Franzem Kafkou konče. Ale proč je uprostřed inscenace zazpívaná tentokrát neparodovaná Charmsova báseň Ovečka? Jen proto, že Arnošt Goldflam má Charmsovu tvorbu v oblibě? Bůh ví…
Potíž je, že jednou skromně a podruhé velkolepě rozehrávané situace nic nespojuje a plynou jedna za druhou jako vlnky tvořící jakýsi amorfní proud. Textu až zoufale chybí dramatický tah a častým stylotvorným prostředkem je v něm vyprávění a popis.
Inscenace se odehrává na výtvarně nápadité scéně Petry Goldflamové Štětinové s dominujícím „božským okem“, jímž odletí onen nevěstinec, a doprovází ji působivá hudba Dominika Renče. Rovněž je pečlivě režijně propracována a výkony všech herců – Pavla Nového, Oldřicha Navrátila, Petra Vrška, Jiřiny Vackové, Paulíny Labudové atd. – jsou virtuózní. Muselo dát hodně práce udržet tu přísnou stylizaci a artistnost. Jenomže je to všechno jen exkluzivní podívaná mimo náš čas a prostor. Veškeré dění na jevišti jako by od nás oddělovalo tlusté sklo. Jako bychom sledovali precizní cvičení artistů v cirkuse, které nás chvílemi ohromí či pobaví, ale duchovně se nás ani na okamžik nedotkne.
Studio Ypsilon, Praha – Arnošt Goldflam: Let do nebe aneb Fata morgana. Režie Arnošt Goldflam, výprava Petra Goldflamová Štětinová, hudba Dominik Renč. Premiéra 4. března 2022.
Komentáře k článku: Fata morgana za sklem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
