Divadelní noviny > Burza Kritika

Fénem odfouklá pěna

Pražský multifunkční prostor LaFabrika zaměřený – obdobně jako nedaleký DOX – na současné směry umění blízké současné mladé generaci, na rozdíl od DOX však především na divadlo a hudbu, otevřel v listopadu nový sál zvaný Slévárna. První premiérou v něm měla být dramatizace modernistického románu Borise Viana Pěna dní. Nakonec se však konala ještě na starém místě, což – možná příznačně – charakterizuje i samotný výsledek.

Tak jako nádherný nový sál byl ještě nehotový a pro divadlo nepoužitelný, i inscenace Jiřího Havelky s mladými herci (kromě Pavla Lišky) byla na premiéře pro jevištní uvedení ještě nepoužitelná. Režijně i technicky pouze „nahozená“, herecky prázdná, výtvarně křečovitá, zvukově nevyrovnaná a obsahově nijaká.

Francouzský prozaik a dramatik, novinář, jazzový hudebník, herec, malíř, překladatel, scenárista a také člen pařížského „kolegia patafyziky“ Boris Vian (1920-1959) je – dalo by se říct – kultovní autor poválečné generace. Jeho dílo se proslavilo až po jeho smrti, do té doby byl spíš známý a uznávaný úzkými kruhy francouzské (pařížské) kulturní a intelektuální smetánky. Pěnu dní napsal jako jeden ze svých prvních románů záhy po válce a vydal v roce 1947. Jeho prvními čtenáři byl existencialističtí filosofové Jean-Paul Sartre (v románu jej Vian paroduje jako Jean-Sol Partra) a Simone de Beauvoir, kteří jeho mystifikační a jízlivě hravou, výsměšnou rovinou byli nadšeni. Vian v něm pracuje s – dnes literatuře i ostatním formám umění – blízkou rovinou extrémní volnosti a fantazie mixující prvky kýče, pokleslosti, pop-kultury s existenciální úzkostí a oslavou intelektualismu do formy snové hry na rozhraní banálního kýče a vážně míněného dobového svědectví o sobě samém a poválečné generaci dandyovské pařížské mládeže.

Je to dílo na první pohled neskonale (a věčně) mladé. Proto zřejmě obsadil zkušený režisér Jiří Havelka do rolí čtyř hlavních hrdinů Colina, Chicka, Chloé a Alise, kterým je v románu dvacet, resp. osmnáct let, věkem odpovídající herce (či snad dokonce mladší) – Adama Mišíka, Jana Komínka, Sáru Sandevu a Annu Kadeřávkovou. Ti však na víceméně prázdném jevišti – hrálo se před vysokou piškotovitě elipsovitou zástěnou, na níž se promítaly různé, záměrně kýčovité barevné obrazce, květy a podobně – nenabídli víc než základní, textem předurčené situace. Nebyli schopni je rozehrát, nedokázali jim dávat překvapivější pointy a postavám vtisknout osobitost. A když bylo nejhůř, vzali do ruky – na provaze před nimi po celé představení visící – fén a začali se fénovat. Obdobně dopadlo i závěrečné umírání Chloé. Na vytvoření pikantních či dojemných situací a figur, jež jsou pro takovýto typ divadla-hry, divadla-výsměchu nezbytné, zdaleka nedosáhli. Ještě hůř dopadl populární herec Pavel Liška v roli věrného kuchaře Nicolase. Motal se po jevišti jak Pat a Mat v prázdném ringu. Ukazuje se, že tento druhdy pro český film a divadlo osvěžující představitel antihrdiny upadl do role figurkáře opakující jak v nějaké televizní reklamě jeden jediný výraz naivního poplety, což je na vytvoření zajímavé figury zoufale málo.

Pěna dní byla na premiéře inscenací, jež vůbec neměla v předkládané podobě spatřit světlo světa. Nevím, zda se může někam posouvat, ale pokud se s ní chce La Fabrika prezentovat jako s „vlajkovou“ lodí nového prostoru, kam by se už nyní měla představení přesunout, měl by režisér Jiří Havelka spolu s herci, zvukaři i výtvarníky intenzivně zapracovat na jejím technickém (mikroporty se zvukově tříštily s nahranou hudbou) a dramaturgickém dotažení, ujasnit si, co od inscenace chtějí, a tím směrem se s herci razantně vydat. Takto nejde ani o oslavu křehkého mládí a jazzové hudby, ani o výsměch kýči a pseudointelektualismu a už vůbec není její stávající podoba dobrým divadlem.

Hodnocení: @

LaFabrika Praha – Boris Vian – Jiří Havelka: Pěna dní. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Zdeněk Janáček, Marta Ljubková, scéna Dáda Němeček, kostýmy HaThanh Nguyen, visual 3dsense – Jan Hrdlička, Josef Lepša, Jiří Wildt, technická spolupráce Michal Kalivoda. Produkce Richard Balous. Premiéra 28. 11. 2012.

///

/Tato recenze byla psána pro a vyšla v deníku E15 10. 12. 2012. Na internetu je nedostupná, proto jsme se ji rozhodli uveřejnit zde a vyvolat tak případnou diskusi. Divadelní noviny chystají srovnávací recenzi s inscenací téže předlohy, již 14. prosince uvedlo ostravské Divadlo Petra Bezruče v dramatizaci Petra Mašky a v režii Anny Petrželkové/

///

Další na internetu dostupné informace, ohlasy a recenze:

Metro, 21. 11. 2012 – Pražská LaFabrika slaví pět let. Otevřela nový sál Slévárna

ČT24 – Kulturama, 24. 11. 2012 – Pěna dní

Vojtěch Poláček – Kulturissimo.cz, 3. 12. 2012 – Havelkova Pěna dní – Obrana perverzního kýče

Linda Dušková – Radio Wave, 10. 12. 2012 – Tyjátr: Pěnu dní hrají v LaFabrice teenageři

Magdalena Čechlovská – IHNED.cz, 10. 12. 2012 – Divadelní pěna dní je v LaFabrice jako večírek na krásné kosmické lodi

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 16. prosince 2012

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Fénem odfouklá pěna

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ