Festival obnažených a vyvržených (No. 2)

Věčný fašismus se může vrátit v těch nejnevinnějších převlecích… Třeba ve formě kontroverzního tématu akce, která je divadlem i pouličním happeningem a drtí účastníky černočerným humorem, až se z nich kouří jako z olympijského ohně. Jsou sportovci a umělci sobečtí alibisté, mířící jen za svým cílem? A co my ostatní? Dokážeme rozpoznat hrozbu a postavit se jí, nebo zbaběle vtipkujeme a utíkáme před fakty, na jejichž základě se historie opakuje?

Inscenace Vítání Herdy konfrontuje diváka s příběhem zápasníka slovenského původu Jozefa Herdy (Pavel Neškudla), nositele stříbrné medaile z Olympijských her v Berlíně v roce 1936, Němky Leni Riefenstahlové, režisérky filmového dokumentu o těchto hrách, a Herdova židovského zaměstnavatele Jindřicha Waldese, továrníka, v jehož sportovním klubu se Herda vypracoval. Témata xenofobie, původu, národnosti a emigrace vyplouvají na povrch v narážkách, poskakujících po dějinné lince od starého Řecka po současnost.

Filmařka Leni Riefenstahlová, sportovec Jozef Herda a miss Evropa FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ

Strašnické Divadlo X10 se zaměřuje na veřejný prostor jako na komunikační platformu, na níž se setkávají herci, diváci i náhodní kolemjdoucí. Mezi hlouček na chodníku před tramvajovou zastávkou Nádraží Strašnice halasně vtrhává výřečná komická dvojice Petr Buchta a Jindřich Čížek. Organizuje přítomné, uděluje pravidla a rozdává texty, za jejichž obsah (My jsme jen chór) pochopitelně odpovídají nepřítomní tvůrci Ondřej Novotný, Michal Hába a Lenka Havlíková. Do toho hraje harmonika a mezi auty a chodci se proplétá běžec v červeném trikotu s olympijskou pochodní. Paralyzováni groteskní nadsázkou se ve víru dění ani nepozastavíte nad rezolutním odmítáním „sluníčkářství“ coby nebezpečné ideologie, ani nad tím, že jediná cesta vede doprava. Jak snadné stát se ovčanem. Čeká se na opozdilce Waldese (Jakub Gottwald), místo něj však vystupuje z tramvaje kritik Vladimír Hulec, který se – nic netuše – postaral o gag. Na evropském písečku jednoho ze strašnických dětských hřišť (ano, tohle divadlo je také site-specific) sledujete nejen boj zápasníků lehké váhy, ale i zápas o Evropu a Českou republiku, zastoupenou postavou Miss 1936 (Marie Švestková). Brutální porcování ani znásilnění Evropy herojem Herdou se však nekoná – jsme přece Evropané a tkvíme kořeny v antických ideálech, takže kdo by prznil dokonalou tělesnou krásu, že? Vždyť ji málem akceptuje i diktátorská Leni Jindřišky Křivánkové. Filozoficky založený a ve své slušnosti naivní Žid Waldes už takové štěstí nemá, ale s tím se tak nějak počítá.

A tak to jde celou dobu. Nevěřícně přihlížíte zábavně servírovanému cynismu, a nebráníte se. Na nástupišti se během čekání na vlak smějete vtipům, uváděným popěvkem někdejšího baviče Jiřího Štuchala Ane, ane, anekdoty, ty má každý rád, z jejichž obsahu by mělo mrazit. Všichni vědí, že by měli něco udělat, něco říct, ale… Místo toho si ve vlaku společně zapějeme Ódu na radost, německy i česky.

Finále na vršovickém nádraží završuje vítání Herdy po návratu z Olympiády a kontroverze prezentovaných témat kulminuje. Místy snad až zbytečně polopaticky včetně aktualizovaných odkazů v podobě transparentu proti imigrantům, motáku se zprávou o vraždění Židů v koncentračních táborech a klaunského výstupu, znázorňujícího třtiny ve větru. Ale konec dobrý, všechno dobré. U táboráku z olympijského ohně zavládne nad buřty a pivem pocit sounáležitosti a pohody. Chléb a hry jsou dávno osvědčeným prostředkem, pocházejícím z kolébky evropské civilizace. Jen ty parafrázované texty písní jsou nějaké divné…

(Citát v úvodu: Umberto Eco, překlad Vojtěch Pícha)

Více informací naleznete na stránkách: www.nextwave.cz

///

O pražské části festivalu …příští vlna/next wave… na i-DN:

Festival obnažených a vyvržených (No. 1)

…

Festival obnažených a vyvržených (No. 3)

Festival obnažených a vyvržených (No. 4)

Festival obnažených a vyvržených (No. 5)

Festival obnažených a vyvržených (No. 6)

Festival obnažených a vyvržených (No. 7)

Festival obnažených a vyvržených (No. 8)