Festival obnažených a vyvržených (No. 4)

Pátý den festivalu …příští vlna/next wave… přinesl kromě reprízy klauniády Výš od dua tYhle pozoruhodný, bohužel však ne tak pozorunabitý, jak by si byl zasluhoval, večer ve Studiu Paměť. V duchu filosofie festivalu byl skutečnou alternativou na divadelním poli. O divadlo totiž ve skutečnosti vůbec nešlo. Autor konceptu Alex Švamberk označuje svůj nový projekt V jako válka jako „scénickou montáž ze vzpomínek pamětníků druhé světové války“.

Alex Švamberk samplující elektronickou muziku, Tomáš Reiner vyluzující z elektrické kytary nejrůznější (pa)zvuky a punker Savec, tedy Vladimír Šťástka, baskytarista legendy českého punku Visací zámek a před nimi na židli Andrea Švamberková FOTO ANDREA MALINOVÁ

Už ne tak pomalu nadchází doba, kdy živá paměť na válečné události a holokaust s posledními přímými svědky zemře a zůstanou nám jen záznamy, které ustrnou v určitém konečném počtu. Není tedy divu, že řada nakladatelství má letos ve svých edičních plánech publikace, které znovu tuto dobu připomínají. Přicházejí s deníky obyvatel ghett, kresbami dětí, posledními rozhovory a vzpomínkami s žijícími pamětníky. Zpracovat vzpomínky tehdy šestileté dívky scénicky se tedy jeví jako chvályhodný nápad. O to větší je škoda diváckého nezájmu.

Už před třemi lety, rovněž na Nextce, Švamberk a podobná sestava účinkujících uvedli Akci K, v níž se vraceli k osudům čs. vojáků dohlížejících na příměří po skončení korejské války nepřetržitě v letech 1953–1991. Ne náhodou byl jedním z vojáků Jaromír Švamberk, manžel Andrey Švamberkové, která účinkovala i v tomto představení. Rodina Alexe Švamberka má zjevně pohnutou minulost, s níž se umělec (a především novinář) vyrovnává po svém. V jako válka je toho dalším důkazem v řadě.

Na jevišti tentokrát sedí tři nesourodí hudebníci – Alex Švamberk samplující elektronickou muziku, Tomáš Reiner vyluzující z elektrické kytary nejrůznější (pa)zvuky a punker Savec, tedy Vladimír Šťástka, baskytarista legendy českého punku Visací zámek. Před nimi na židli paní Švamberková. Struktura představení už nemohla být jednodušší – každou monologickou vzpomínku, a to nejen živé účastnice, ale i reprodukovaných záznamů dalších, oddělovala zvuková složka. Zajímavé bylo, že zhruba dvě třetiny času Šťástka na basu nesáhl a četl noviny. Resp. do nich něco zapisoval. V kontextu názvu představení mohlo bystřejším dojít, že asi vyplňuje křížovku. Očekával jsem tedy vývoj zhruba tím směrem, že na konci se paní Švamberkové zeptá na slovo do křížovky, které by začínalo na písmeno V. V jako válka.

Nic se však nestalo, paní Švamberková odvyprávěla, co měla, basa se znovu přidala do dvou hudebních vložek a představení skončilo. Bez pointy. Prostě se stalo, stejně jako válka a holokaust. Možná taky bez pointy. Ale to už je hluboká filozofická nadinterpretace. Jediným pocitem tak stále zůstává hluboká úcta k lidem, kteří prožili hrůzy války. Možná ještě nenastal čas, kdy i tohle téma začne fungovat „jen“ jako narativ vhodný k rozmanitým aktualizacím.

Alex Švamberk a Silvie Hromádková během koncertu FOTO ANDREA MALINOVÁ

Po představení proběhl koncert kapely S/M, snad ještě legendárnější než Visací zámek, což je možná způsobeno tím, že nehrají tak často a tak kontinuálně jako VZ. Nehrají vlastně téměř vůbec. Ale obnovili se. O to větší halucinogenní nářez monotónního elektronického pekla jsem čekal. Po necelé tři čtvrtě hodince to ale Švamberk s kolegyní Silvií Hromádkovou, dodávající hudbě aspoň trochu živosti svým hlasem, zabalili. Prostě ne, kroutil hlavou Švamberk na naše halasné dožadování se přídavku. Prostě ne. Večer bez pointy.

Více informací naleznete na stránkách: www.nextwave.cz

///

O pražské části festivalu …příští vlna/next wave… na i-DN:

Festival obnažených a vyvržených (No. 1)

Festival obnažených a vyvržených (No. 2)

Festival obnažených a vyvržených (No. 3)

…

Festival obnažených a vyvržených (No. 5)

Festival obnažených a vyvržených (No. 6)

Festival obnažených a vyvržených (No. 7)

Festival obnažených a vyvržených (No. 8)

Festival obnažených a vyvržených (No. 9)