Festival obnažených a vyvržených (No. 8)

V rámci festivalu …příští vlna/next wave… byl uveden také imerzivní divadelní projekt Pomezí. V domě Za Poříčskou bránou se divák dostává do fyzického kontaktu s reálným prostředím, jehož detailně propracovaná scénografie však realitu popírá. V labyrintu průchozích místností doplňují zašlé prvorepublikové retro podivné artefakty a instalace, pohanství si podává ruku s křesťanstvím, v lese jako ze Záhady Blair Witch vyjí vlci, paroží posvátného keltského jelena zdobí stěny salónu a z tmavých koutů vyrůstají strašidelné stíny. Právem získalo Pomezí Poctu festivalu jako Projekt roku.

Pokud vám heslo „Cesta je cíl“ připadá jako klišé, imerzivní divadlo Pomezí vám odkryje jeho smysl. FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Tvůrčí kolektiv v čele s Lukášem Brychtou, Štěpánem Tretiagem a Kateřinou Součkovou, inspirovaný Johnem Fowlesem a Davidem Lynchem, namíchal psychedelickou esenci, v níž by se daly najít i náznaky Váchalových a Panuškových obrazových výjevů a kafkovské absurdity. Divadelní nadsázku jí dodává herecká improvizace, odvíjející se od charakteristiky prostředí, postav a jejich vzájemných vazeb a podepřená pevnými režijními body.

V sugestivní hororové atmosféře splývá existence s neexistencí a vy si nejste jisti, zda jste se ocitli ve městě duchů, nebo jste se přesunuli zpět v čase a sami jste přízrakem. Sledujete desítku obyvatel fiktivního sudetoněmeckého městečka, rozloženého ve dvou patrech pavlačového činžáku. Výchozím bodem je sál s chátrajícím balkonem, Tančírna Fraxos (v řečtině „oplocený ostrov“), a jakousi hlavní indicií fotografie, lépe řečeno série fotografií, na něž všude narážíte. Jakmile se rozpadne úvodní živý obraz skupinky figur s oslavenkyní Laurou uprostřed, jste nuceni volit, za kým a kam se vydáte. Hraje se po celém domě, nikoli však ve všech místnostech najednou.

V sugestivní hororové atmosféře splývá existence s neexistencí a vy si nejste jisti, zda jste se ocitli ve městě duchů, nebo jste se přesunuli zpět v čase a sami jste přízrakem FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Nahlížíte okny a dveřmi do bytů a podniků, hrabete se v tajných zásuvkách, sedáte u cizích stolů, čtete cizí korespondenci. Už už podléháte dojmu, že jste neviditelní, když vás znenadání některá z postav osloví nebo do vás vrazí, ačkoliv vás doposud míjela bez povšimnutí. Pokusy o navazování kontaktu ze strany herců ale probíhají citlivě, a pokud sami neprojevíte iniciativu, zapůsobí jen jako štípnutí, abyste si uvědomili styčnou plochu. V opačném případě se smíte krátce zapojit – posloužíte jako představitel hosta, prostředník k získání rekvizity nebo třeba jako kus nábytku.

Některé dialogy připomínají plytké tlachání, nicméně každá hraná scéna obsahuje moment napětí nahozený v textu nebo vyvolaný hereckou akcí. Začíná se ovšem zvolna, a pokud vám zpočátku uniká smysl konverzací, můžete dát přednost prozkoumávání prostoru. Vedle přívětivé cukrárny, útulné kuchyně (šváby na chlebu ignorujte) či hokynářství tak objevíte doupata typu fotografovy temné komory i tajné místnosti v krejčovství, vyvolávající vzpomínku na Mlčení jehňátek. Konečně, máte tři hodiny času a výzvy, provokující ke sledování další akce, co chvíli odněkud přicházejí ve formě výkřiků, zvuků, probíhajících herců. Výběr záleží na vás. Viděla jsem zdánlivě zbytečné konverzační scény, dialogy proložené groteskními výstupy, tanec připomínající zvířecí námluvy i boj, pěvecké číslo, chlapskou rvačku, jelena se sirkami, zvíře rdousící divu v černém, chytil mě pod krkem psychopat a tak dále. Obrazy pozvolna zapadají do mozaiky, jejich akcelerace nabírá na intenzitě. Vír událostí vás vtáhne a přivede k některému z klíčových momentů. Zdá se ale, že z témat lásky, nevěry, žárlivosti, deviace, nenávisti a budování kariéry se doberete jen rozuzlení jednoho z příběhů a pointa v závěru pro vás nemusí nutně znamenat vyvrcholení toho, co jste sledovali.

Potkáte nejen lidi a přízraky, ale také zvěř… FOTO ANETA VAŠATOVÁ

Jak naznačila Laura: člověk jde nějakou cestou, ale pak objeví jinou, která se mu zdá lepší, a tak na ni odbočí. Jde po ní nějakou dobu a zjistí, že to není ta pravá, tak se zase vrátí na tu původní, ale ta také nemusí být ta pravá. Pokud vám heslo „Cesta je cíl“ připadá jako klišé, imerzivní divadlo Pomezí vám odkryje jeho smysl. Právě o něj v něm totiž jde.

Více informací naleznete na stránkách: www.nextwave.cz

///

O pražské části festivalu …příští vlna/next wave… na i-DN:

Festival obnažených a vyvržených (No. 1)

Festival obnažených a vyvržených (No. 2)

Festival obnažených a vyvržených (No. 3)

Festival obnažených a vyvržených (No. 4)

Festival obnažených a vyvržených (No. 5)

Festival obnažených a vyvržených (No. 6)

Festival obnažených a vyvržených (No. 7)

…

Festival obnažených a vyvržených (No. 9)