Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy
Festival Radosti: loutka – objekt – artefakt
Druhý ročník mezinárodního festivalu, tentokrát již soutěžní přehlídky, pořádané brněnským Divadlem Radost, nesl podtitul loutka – objekt – artefakt. Konal se ve dnech 7. 10. – 15. 10. 2023. Koncepce kladla důraz na styl, formu, experiment. Využití loutek chápe v širším kontextu, stejně jako současné zaměření této brněnské scény se snahou věnovat se publiku nejmladšímu, ale i dospívajícím a dospělým divákům. Účastníky přehlídky byly inscenace s výrazným výtvarným pojetím, novými tvůrčími postupy, experimentování s formou či hledání dramaturgické a režijní vize, která reflektuje současnost.
Bílý tesák. Foto: archiv festivalu
Hosty letošní mezinárodní soutěžní přehlídky bylo deset divadelních souborů. Kromě tří českých – Divadla Drak, Naivního divadla a Zdruhestrany se představil stejný počet hostů z Německa (Puppentheater Zwickau, Theater der jungen Welt a Figurenteater Leipzig), po dvou z Polska (Grupa coincidentia a Teatr Lalek Banialuka) a Slovenska (Bratislavské bábkové divadlo a Divadelní uskupení Odivo). Domácí Divadlo Radost uvedlo pět svých inscenací.
Hradecké Divadlo Drak přijelo se svým úspěšným Bílým Tesákem na námět Jacka Londona. Osobité pojetí, v němž mužští představitelé, na drsném dálném severu, když je třeba zastoupí i jedinou ženskou roli, bravurně Indiány s náčelníkem, hlavně však smečku vlčí i psí, ovšem i tu lidskou, zneužívající čtvernohé přátele ke krutému boji. Příběh nabývá ozvláštnění přímým snímáním dění kamerou při souběžné projekcí. Povolaným kameramanem, je titulní hrdina, kříženec vlka a psa. Příběh je stálým poselstvím o dobru a zlu i vlastní volbě, jak žít. Bílý tesák opouští svět lidí, vydává se svou cestou, zde v zpodobnění lidského tuláka „on the road“. Představitel titulní role Milan Hajn získal Thalii v roce 2019. Velký divácký ohlas a sympatie posílila spontánně a neformálně vedená beseda po představení.
Bezbřehé. Foto: archiv festivalu
Z Brna si Bílý tesák v pojetí Divadla Drak odváží Hlavní cenu poroty za brilantní koncepci a její řemeslně skvělé provedení v kombinaci s neodolatelným humorem a živou hudbou. Byl na předním místě i z mých favoritů, nejvyšší, dle mého názoru zasloužené ocenění, mě přesto příjemně překvapilo. Své jistě sehrál i fakt, že zajímavé zpracování se opíralo o věčně silný příběh.
Již proto, že koncepce soutěžní přehlídky stála na experimentu a formě, očekával jsem vysoké hodnocení Bezbřehé, hudebního představení polského nezávislého divadla Grupa Coincidentia. Staví na motivech písní Franze Schuberta a jejich postav. (Král duchů, Markétka, Prométheus.) Trojice aktérů (žena a dva muži) jsou výborně disponovanými pěvci a herci, schopnými přijmout nesnadné role. Hned zprvu lze ocenit nosný a zvučný mužský úvodní proslov s jemným humorem, kdy žena marně usiluje o vlastní prostor a své slovo. Následuje skvělý pěvecký přednes třetího z aktérů. Je na místě dodat, že trojice předstupuje v oděvu, šitému, jak na slavnostní koncert té nejvážnější hudby. Před závěrem vidí divák tři postavy zcela jiné, jak na počátku. Nejzřetelnější proměnu podstoupil ten, který na začátku celý spektákl dokonale uvedl. Podstoupil totiž proměnu v sochu, jak ji z hlíny a dešťovky vytvořil bájný Prométheus. Zde se nestylizovalo, blátem nešetřilo. Roli hraje i komentář v titulcích. – Tak popis postupu tvorby sochy je zevrubný, vnímat lze lehce ironický, jemný, humorný nadhled, obdobně jako např. v pasáži věnované funkci a smyslu divadelní opony, jež je součástí celkového scénického řešení rozumícího si s pojetím inscenace. Skvělá je živá hudba, vycházející z motivů Schubertových písní, které se v blízkosti závěru promění v plnokrevný rockový koncert. Děj sledovaný na scéně výrazným zvídavým okem si přeje vypovědět o osamění i marných romantických vizí o svobodě, až bez hranic… Porota udělila cenu inscenaci Bezbřehá od Grupa Coincidentia, za vytvoření odvážného, radikálního, emočně výrazného a zároveň divácky srozumitelného, divadelního experimentu. V programu je určena věku 13+, myslím však, že více směřuje od středoškoláků výš.
Okololo. Foto: archiv festivalu
Ocenění získala i inscenace Okololo, z produkce Bratislavského bábkového divadla za vitální energii, za citlivou vnímavost vůči dětskému divákovi, bohatou nápaditost a škálu použitých forem. Ta bohužel náležela k těm uváděným v posledních festivalových dnech, kdy jsem neměl již možnost zbývající představení navštívit.
Zakázané děti – Korczakův příběh, byl posledním mnou zhlédnutým. Janusz Korczak, lékař, pedagog a spisovatel je u nás dosud poměrně málo známý. Byl široce uznávanou osobností, dlouholetým ředitelem sirotčince pro židovské děti, plně oddaný svému životnímu poslání, současně velmi statečný muž. Působivý, multimediální příběh v podání živých herců s funkčním užitím loutek, využívající projekci i na stěny hlediště, je inspirován právě Korczakem a „jeho dětmi“. Nabízí se alegorií cesty dětí temným lesem, kde neplatí žádná pravidla a právo. Ta pošlapaná a dětem odepřená jsou téměř podobou „chorálu“ sugestivně přednášena, stejně jako množství prohřešků, jimiž se na nich dopouští dospělý svět, pohledem dneška. Temný les je svět války. Děti jsou donuceny opustit dosavadní domov, Korczak je neopouští, provází do ghetta, kde koná, co může, aby jim tu sehnal s velkým rizikem, a stále obtížněji, maximum z možného. Pak transport. Jde se svými dětmi, je jim jedinou jistotou a posilou, jak jen v daném postavení možno být. Málokdy je černé a bílé, zlo a dobro tak jasně odlišeno jako zde. Inscenace konkretizuje pouhou zmínkou Treblinku či krátkou sekvencí z dobového filmového dokumentu. Atmosféra bezmoci prosakuje celým dějem, vystižena je syrově momentkou, kdy voják v lágru krátí si čas biliárem. Místo tága svírá baseballovou pálku, jíž sráží drobné nahé dřevěné loutky od prvé po poslední. Jde o silné a působivé představení, kombinující více účelných inscenačních prostředků. Porotu si získala dramaturgicko-režijní koncepce, působivá narace, herecká akce a autentickým zpracováním tematiky absurdity lidského násilí na nevinných dětských obětech. Diváky byli „osmáci“ škol z okolí Brna, sledovali s plným zaujetím, bez nejmenších rušivých projevů.
Zakázané děti. Foto: archiv festivalu
Korczakův příběh byl zfilmován, zpracován i beletristicky. Jeho život, který plně věnoval výchově a péči o děti, široké znalosti, obětavost a statečnost, jíž se postavil zlu, s nímž nemohl vyhrát, přesto je přesáhl vlastním rozhodnutím, je sám o sobě nosným námětem hry pro děti a mládež. I dnes, kdy se o potřebě inspirujících příkladů, modelů jednání či dokonce „vzorů“ spíš nemluví, ač pro mladé diváky jsou vždy potřebné.
Festival byl velmi dobře obsazen hosty z domova i zahraničí inscenacemi, které nabízely a naplňovaly ústřední festivalové moto, a to nejen ty oceněné. Tříčlenná soutěžní porota sestávala z Evy Farkašové, slovenské ilustrátorky, kostýmní výtvarnice a scénografky, z Maďarska Milady Boráros, nezávislé autorky, dramaturgyně, režisérky a příležitostné scénografky loutkových inscenací a Roberta Jarosze, polského divadelního režiséra, dramatika a pedagoga.
Festival Radosti představil řadu zajímavých i pozoruhodných domácích a zahraničních inscenací divadel, orientovaných především k publiku od nejmenších děti po dospívající. Nejen porotou oceněná, ale i další představení ispirovala možností srovnání různých přístupů současné tvorby pro daný okruh diváků. Základní idea festivalu byla naplněna. Obecně platí, a to ve všem lidském konání, že nový přístup či experiment může inspirovat dokonce, i když se nezdaří. – Třeba k vhodnějšímu budoucímu užití, nebo k odhození k nepotřebným. Žádný z těch druhých jsem na přehlídce nezhlédl. Základní smysl koncepce festivalu spatřuji v prezentaci podnětné divadelní tvorby pro děti a mládež, obohacující novými impulzy množinu přístupů oslovujících tuto specifickou skupinu publika. Možno se těšit na následující třetí festivalový „ročník“, konaný formou bienále, tedy za dva roky.
Komentáře k článku: Festival Radosti: loutka – objekt – artefakt
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
