„Slova jsou tady, ať už je čtete, nebo ne. Žádná moc na zemi to nemůže změnit“, psal Brossa. A tak, jako vyřčená slova existují, jako by žila vlastním životem, tak ožívají písmenka v rukou Jordi Bertrana a jeho kolegů, kterými jsou Isabel Martinez a Eduard Telletxea. Premiéra inscenace Poemes viusals se uskutečnila již v roce 1994, od té doby získala řadu mezinárodních ocenění a patří k nejúspěšnějším titulům souboru a nyní se i diváci Skupovy Plzně se mohli seznámit s jeho originalitou a vynalézavostí.

Když na temnou scénu přichází Jordi Bertan s kufrem plným molitanových písmen velikosti zhruba patnácti až dvaceticentimetrových, netušíte, co všechno mohou skrývat. Písmenka ožívají, mění tvary, před očima publika se otevírá nový svět, neobvyklý, inspirativní. Jednoduchou manipulací, perfektně promyšlenou a prokomponovanou se z písmenek stávají figurky i zvířata, rozvíjejí se drobné příběhy, situace, scénky. Je tu maminka a děcko, pes, tanečníci, skokan do vody či skokan o tyči. Z písmenek latinské abecedy se stanou japonské či snad čínské znaky, obličej s mluvícími ústy... Jordi Bertan propojuje ´písmenkové´ scénky hrou na španělskou kytaru a k vizuálnímu se přidává i hudební zážitek, Bertan je totiž nejen výborný loutkář, ale také vynikající kytarista. A jakkoliv vzniká komunikací loutek a kytary kompaktní celek, tajně zalitujete, že Bertan nehrál na kytaru víc. Nezůstane ale jen u kytary, citlivě pracuje i s nahrávkou klasické hudby, konkrétně z Čarostřelce Carla Marii von Weber, za hudební doprovod loutkářům i decentně znějící píšťalky. Toto přímé propojení loutkového divadla a hudby je skutečnou poezií beze slov, která podněcuje fantazii, poezii a hravost v nás.

Potlesk nekončil a Jordi Bertran a jeho kolegové měli připravený vtipný přídavek - z písmenek se stal plavec, záchranný kruh, racek a na obzoru se objevil složen z kupy písmenek parník, který přivezl překvapivou pointu.

La Companyia Jordi Bertran byla v naší zemi poprvé. Snad to nebylo naposledy.